Ahoj Petře,
příspěvek nad mým, který - jestli se nepletu - reaguje na Tvůj, mně připomněl, že jsem chtěl také reagovat. Myslím, že jsi příliš příkrý a jednostranný a říkáš si o podobně příkrou a jednostrannou reakci:
Píšeš:
Jaké motivy vás k
tomu vedou, chtít mít ve sboru nové lidi? Není to náhodou proto, aby se nám
ve sboru žilo lépe, abychom na tom byli ekonomicky lépe, etc?
Ano, je skutečně tak, že když v našem sboru uvěří noví lidé, bude se nám v něm žít lépe, už jenom proto, že bude radostnější (díky zkušenostem nově uvěřivšich) i pestřejší (díky jedinečnosti každého člověka). Také na tom budeme ekonomicky lépe. I proto je dobré - a proč to nepřiznat - konat misii. Ale především ji samozřejmě mohu i mám jako křesťan konat proto, aby i další lidé dostali šanci podílet se na bohatství křesťanské víry.
Bonhoeffer shrnuje křesťanství trefně slovy: „křesťanovo bytí je bytím pro druhé“, ale vy
chcete přesný opak, aby druzí „byli pro nás“…
Víš stejně dobře jako já, že všechna evangelia končí výzvou k šíření evangelia (a tedy pravdy) k lidem, a to pokud možno takovým způsobem, abychom jim ulehčili jeho přijetí. Jakékoli křesťanské "bytí pro druhé" v sobě nese vnitřní nutnost sdílet s druhými Ježíšovo poselství a záchranu. Nemáme si hovět sami ve zatuchlém chlívečku svého pravověří a věrnosti.
U lidí, kteří podobně jako Ty reagují velmi rychle a podrážděně na JAKOUKOLI slabinu JAKÉHOKOLI misijního modelu nebo vyjádření, mám vždy otázky nad tím, jak sami prožívají víru. Že totiž není vidět, že by nějak zkoušeli svou víru předávat - třebas přes mnohá klopýtnutí - druhým. Spíše se zdá, že jenom číhají na to, aby jiné křesťany nachytali na chybách při jejich pokusech…
