Můj příspěvek k diskuzi na téma "farářská služba":

Úloha faráře

• hlásání čistého evangelia • vysluhování svátostí • církevní administrativa • péče o členy sboru • péče o vlastní vzdělání • misie, evangelizace (do sboru i vně sboru)

Co bychom od faráře rádi

• peníze • organizaci • nápady • garance/záruky • řešení • geniální řečník • kázání, které osloví všechny

Co farář potřebuje

• spolupracovníky • hodnocení • opory • zájem

Opora faráře

• sbor • staršovstvo • jednotlivci • manželka

Co farář není

• studnice všehomíra • otrok sboru • neomezeným vládcem sboru

Pokud se bavíme o úloze faráře, nelze opomíjet rozložení úkolů a sil v celém sboru. Předem se omlouvám, jsem ze sboru o 100 salárních, naprosto netuším, jak fungují malé venkovské sbory, prostě nevím. Farář je nezastupitelný v případě vysluhování svátostí, nezastupitelný zástupce církve, jen obtížně zastupitelný jako kazatel a učitel nauky a dobře zastupitelný ve všech běžných úlohách sboru, čímž jeho hodnota neklesá, ale stoupá hodnota práce sboru. Úmyslně píši sboru a ne staršovstva, protože zapojit se do práce by se mohl (pardon, by se měl) každý jeden člen sboru. Ale zpět k práci faráře. Výše je sepsaný seznam jak jej cítím já a bude zřejmě vhodné doplnit jej o pocity vás ostatních. Jen pro zajímavost vkládám, co očekává církev podle řádu pro kazatele ČCE: „kazatelské, katechetické, pastorační, vzdělávací, správní i administrativní úkoly … že kazatel bude svou službou i svědectvím vlastního života zvěstovat a stvrzovat evangelium Ježíše Krista podle Písem, Bohu ke slávě a lidem ke spasení!“.

Co bychom od faráře očekávali? Já bych očekával, že přivede do sboru nové lidi, oživí sbor, bude mít nevyčerpatelnou zásobu peněz na nevyčerpatelnou zásobu skvělých a fungujících nápadů ohledně akcí sboru a misie, opravu kostela zařídí z grantů, všechno osobně vedl a kontroloval, zároveň bude kdykoliv k dispozici lidem k rozhovoru a nesmím zapomenout, že bych ocenil, kdyby také jezdil za těmi, kteří už přijít do kostela nemohou a navštěvoval rodiny členů sboru, aby je lépe poznal. Co dělá faráře farářem v mých očích? Bezesporu kázání, které dokáže vysvětlit vybraný úryvek z Písma, aplikovat jej na dnešní život tak, aby to oslovilo sbor napříč generacemi a to vše podat tak, aby nás poučil, lacině nemoralizoval a neuspal nás, naopak sám hořící vírou nás zapaloval (ale ne tak moc, aby nás někdo nemohl pomluvit, že jsme jak nějací letničníci nebo co). Pak tu jsou biblické, mládež, třicátníci, senioři, nějaká kazatelská stanice – to ovšem považuji za běžnou a samozřejmou součást agendy. Že má nějakou běžnou administrativu spojenou s církví je mi dost jedno, ta se mě netýká. Doufám, že jsem pobouřil – alespoň maličko, že si vymýšlím, že je to nereálné, ale přiznejme si – skutečně toto po farářích nechceme? K tomu by to měl být vzorný otec od rodiny (dámy a nesezdaní prominou), ale kdy by to měl stíhat už opět „není naše věc, vždyť je to jeho práce, poslání“.

Tím se, snad elegantně, dostávám k dalšímu bodu a to jsou spolupracovníci faráře. Ano, farář by měl mít spoustu spolupracovníků! Vždyť podívejme se o odstavec výše, kolik toho po něm chci! Takže zástup spolupracovníků (tady se uplatňuje ono „zapalování“ během kázání) a nejenom z řad staršovstva (které vnímám jako dosti vytížené členy rodin a zaměstnance) především z řad těch mladších. Mladý, radikální duch brzděný rozumem staršovstva, takové jemné pnutí jako v každé rodině. Farář jako koordinátor (a i tak věřím, že toho bude mít docela dost). Už jsem psal, že farář není stroj? Samotné uspokojení z fungujícího nebo rozvíjejícího se sboru je skvělé, ale pokud přidáme zpětnou vazbu a, nedej Bože, pochvalu (to se obecně málo nosí), tak jak se potom asi bude cítit farář? (dodávám, že je to poučka ze strany 3 v oboru „personalistika pro zelenáče“). Jen pro upřesnění - lakonickou poznámku „sbor je s prací faráře spokojený“ mezi pochvaly skutečně neřadím.

Farář potřebuje nejenom pochvaly a spolupracovníky, ale také opory, asi jako každý z nás – tady by bylo důležité vyzdvihnout všechny „paní farářové“, které manžela podporují a trpí mu „když pracovní povinnosti volají“. A ještě jednou volám po tom, že oporou faráři, která povzbudí a ocení, může být kdokoliv z nás.

Závěrem chci jen ještě poznamenat, co pro mě farář není – neomezený vládce sboru, popřípadě druhý extrém otrok sboru. Je to pro mě bratr, který mě vede ve víře, káže čisté evangelium, vysluhuje a snaží se žít příkladným životem, jak se učíme z 2. helvétského vyznání (lutherští si prostě odmyslí to poslední). Také si uvědomuji, že farář neví vše, že pokud chci něco vědět, může mě odkázat na patřičnou literaturu, popřípadě kompetentní osobu, nemá v kapse zaručené triky pro život a už vůbec to není člověk, který je neomylný a svatý – každý chybujeme a očekávat dokonalost a pranýřovat faráře za jeho chyby dvakrát (jednou jako člověka a jednou jako faráře) mi přijde velice nekřesťanské. Bohoslovci si stěžují, že je škola nepřipravuje na praxi (což mi nepřísluší soudit) a přeci vidím, že faráři se snaží s církví a hýbat, že jim není lhostejná. Teď už jim jen z kostelních lavic pomoci.