Krize/Vize ČCE

Otevřená diskuze - jakýsi evangelický think tank, který se pokusí dlouhodobě a systematicky zaobírat situací ČCE.

Odpověď na příspěvek: Zápis ze setkání 25. 5. 2010

Od: Kazatel ČCE Roman Mazur <>
Kdy: 07. 06. 2010 11:34
Předmět: Zápis ze setkání 25. 5. 2010

Přítomni: Pavel Duchan, Jaromír Dus, Šárka Grauová, Ilja Herold, Jiří Hoblík, Petr Krejčí, Roman Mazur, Stanislav Mikulík, Lenka Ridzoňová, Petr Sláma, Jiří Šamšula, Jana Šarounová, Jan Šulc, Radek Vondra, Mikuláš Vymětal Miriam Žilková.
Omluveni: Tomáš Molnár, Jaromír Strádal
Zápis z jednání provedl: Pavel Duchan

1) Úvodní pobožnost
Roman Mazur po přivítání vedl úvodní pobožnost: Píseň 274 ze zpěvníku Svítá, biblické čtení podle Hesel Jednoty bratrské a trojiční modlitba (s odpovědí „jeho milosrdenství je věčné“).

2) Problematika činnosti Platformy krize/vize ČCE
Po vzájemném představení (někteří dorazili poprvé) byly otevřeny otázky členství, příspěvku na jízdné pro mimopražské a výstupů platformy. A. Členství a smysl existence Platformy Krize/Vize ČCE
PETR SLÁMA – Podle zpětné vazby některých sympatizantů máme jako platforma malý „tah na branku“. Nicméně stávající setkávání považuje za způsob brainstormingu, kdy výsledkem může být např. pozdější vznik skupiny, která bude prosazovat už více konkrétní věci. Považuje za pozitivní, že Platforma krize/vize ČCE nyní obsahuje snad všechny hlavní názorové proudy evangelické církve.
JIŘÍ HOBLÍK – Nemá pocit, že by bylo potřeba být skupinou s velkými cíly, resp. nějak zásadně měnit stávající model fungování platformy.
ROMAN MAZUR – „Nízkoprahovost“, tedy nízké či nejasné cíle, vede k nižšímu pocitu zodpovědnosti za společnou práci, což je nevýhoda.
LENKA RIDZOŇOVÁ - Co je to tah na branku? Co je ten gól? Co je vlastně cílem platformy?
ROMAN MAZUR – Právě kvůli přesnějšímu definování cílů byla zahájena tato diskuze.
MIRIAM ŽILKOVÁ - Jak je společenství vnímáno synodní radou?
ROMAN MAZUR - Joel Ruml byl předem upozorněn na vznik skupiny, aby podle svého uvážení informoval synodní radu.
PETR SLÁMA – – Joel Ruml při soukromím setkání: že je krize, si není třeba dokazovat. Jde o to, jak z ní ven.
PETR KREJČÍ – Platforma je organizována už tím, že se schází a členové si vzájemně naslouchají. Právě hledáme „branku“, přísná organizace by toto hledání mohlo utlumit.
JAN ŠULC – Připomněl, že prvotním impulzem byl článek Tomáše Molnára „Krize ČCE a jak z ní ven? (http://www.evangnet.cz/252-krize_ceskobratrske_cirkve_evangelicke_a_jak_z_ni_ven ). Problém vidí v tom, že o krizi se v církvi nemluví, všichni se tváří, že je všechno v pořádku. Platforma otevírá otázky, a to je pozitivní, názory se tak tříbí, takže onen „tah na branku“ je v tom, že se že se témata vůbec otevírají.
JIŘÍ HOBLÍK – Pokud se něco příliš strukturalizuje, ztrácí se spontánnost. Je nutno vytvořit jakousi organizační rovnováhu – tedy určitě je možné vytvořit organizaci zajišťující jádro“ platformy o 5ti-6ti lidech. Dále, bylo by vhodné dávat do Českého Bratra souhrny diskuzí na setkáních.
ROMAN MAZUR – Zdá se, že setkání jsou pro členy platformy lákavá. Je jistým časovým „luxusem“, že členové platformy mohou skutečně volně diskutovat.
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Obecně - spojovat lidi mohou dvě věci - společná východiska nebo společné cíle. My společná východiska nemáme a cíl zatím neznáme. A co víc, nevíme ještě ani, v čem přesně spočívá ta krize, o níž mluvíme. Známe symptomy - o těch se zatím mluví především -, ale neznáme příčiny. Považuje za dobré, že se lidi scházejí a svobodně o krizi mluví, jiná naděje, jak najít cestu ven, není.
PETR SLÁMA – To by ale přece vůbec nebylo málo, kdybychom nalezli kořeny současné krize. Je tu šance, že procházením těch deseti oblastí církevního života, na něco přijdeme. Samostatnou otázkou, kterou jsem se měl zeptat už minule, je to, jak by měl vypadat výstup jednotlivých setkání. Napsal jsem za sebe dva články, nejsem ale žádnými „ústy“ skupiny a neusurpuji si být „hlasem lidu“. Máme zápisy, ke kterým se vyjadřujeme, než přijdou na web. Navrhuji pověřit vždy někoho sepsáním autorského textu pro Českého Bratra jako další výstup z každého setkání.
ROMAN MAZUR – Zdá se, že vůle po vyšším prahu není, výsledkem celé série 10 setkání by tedy skutečně mohlo být pojmenování příčin krize.
B. Příspěvek na jízdné mimopražských, příspěvek libeňským
ROMAN MAZUR –Návrh nabídky plné úhrady v případě využití hromadného prostředku. V případě cesty autem s hlavním účelem účasti na setkání Platformy návrh příspěvku 3kč/kilometr.
JIŘÍ HOBLÍK – Navrhuje nějakou kompenzaci libeňskému sboru za využívání prostorů sboru.
ROMAN MAZUR – Reaguje, že klubovna je plně využívána celý týden, takže náklady na energii na jedno setkání za měsíc pokryje plně libeňský sbor.
Návrh na proplacení, resp. příspěvek na jízdné byl přijat a bude avízován.
C. Možné výstupy činnosti Platformy
ROMAN MAZUR – Navrhuje provést brainstorming, jenž by směřoval k možnostem „výstupů“, které se platformě nabízí, co všechno mohou členové platformy udělat navenek.:
1 - souhrn podle vzoru Petra Slámy, tedy autorský text ze setkání
2 - na závěr setkávání by se daly sebrat články (sborník, brožura)
3 - provozování internetových stránek
4 - nabídka prezentace činnosti do sboru a seniorátu
5 - blogový příspěvek
6 - vzory návrhů na sborová shromáždění a konventy
7 - vznik burzy nápadů jak oživit práci sborů, život ve sborech na internetu
8 - výstupy ve strukturách Evangnetu
9 – podílet se na přípravě Evangelického kalendáře a Na každý den
10 - souhrnná analýza jako výstup
11 - čtyři body/teze z každého setkání
12 – využívání sociálních sítí typu facebook
13 - modlitba za řešení věcí

3) Téma: Sbor
A) MATERIÁL ŠÁRKY GRAUOVÉ A JANA ŠULCE
Komentář autorů: Evangelický sbor je společenství lidí, kteří následují Krista, uslyšeli Boží volání a sdružují se podle lokalit. Sbor je ale také dědictvím: sdružují se v něm také lidé, pro které je to rodinná tradice, a jejichž vztah k duchovním věcem je přitom vlažný. Pracovní hypotéza je, že část jevů vnímaných jako krize plyne ze soužití dvou skupin lidí – více „spolkových“ (tradičnějších), pro které je důležitá horizontála, a více „modlitebníků“ (vyznavačů), pro které je důležitá vertikála. Druhý okruh problémů souvisí s místem sborů ve světě: ČCE se snadno ztotožnila s modernou a je otázka, zda se proto snadno neztotožňuje s dnešním atomizovaným světem, v němž jde o osobní výkon a zisk. Pak se naskýtá otázka: Má, nebo nemá být sbor vědomou alternativou? Budou lidé investovat čas a peníze do něčeho, co může být považováno za nenormální? Nebylo by to přesto lepší, než se v mnoha ohledech přizpůsobovat poměrům ve společnosti?
ILJA HEROLD – Ježíš Kristus nebyl ukřižován za svou vnitřní zbožnost, ale za svou angažovanost v církvi.
LENKA RIDZOŇOVÁ – Dají se oddělit obě skupiny? Tedy lidé toužící po „společenství“ a lidé toužící po „duchovnu“?
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Oddělit se nedají, ale např. na řízení sboru je poznat, která skupina je zastoupena silněji ve staršovstvu.
JIŘÍ HOBLÍK – Má pocit, že církev je světem sám pro sebe, že chybí spojitost mezi „světem“ a „církví“. Pokud však nechybí, tak co je tím pojítkem?
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Pojítkem mezi světem a církví jsme my, podílíme se na obou.
MIKULÁŠ VYMĚTAL – Každé společenství potřebuje identifikátory ke svému životu, problém je v komunikaci víry – tedy komunikaci věřících o víře, když každý „je jinde“.
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Nemá v úmyslu znevažovat evangelickou tradici, naopak. To, oč jde, lze vyjádřit citátem „Bůh má jenom děti, nemá žádné vnuky.“ Nemáme sbory tvořené právě těmi vnuky?
PETR SLÁMA – Jsou dvě věci, které se nám trochu míchají. Na jedné straně váhání, jestli se více modlit nebo pracovat pro svět. Je to alternativa starobylá, ale vůbec ne jedině možná. Ve světě je mnoho příkladů, že práci pro svět provází a předchází hluboká spiritualita. Ale Šárka myslím mluvila ještě o jiné alternativě: jestli se ve sboru více modlit nebo víc společensky žít (jezdit na hory, péct buřty atp.)
ROMAN MAZUR – Nevnímá ostře výše naznačené dvě skupiny. Rozdíl je v aspektech. Těžiště by se mělo více přesouvat k duchovnímu (zmínil např. problém dlouhodobě nefungující konfirmace). Průměrný evangelík má být zbožný, což konfirmace neříká jasně, a konfirmační příprava jako taková je nefunkční. V každém programu, i převážně „spolkařském“, by měla být duchovní složka – čtení z Bible, modlitba, atp.
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Dodává, že cílem pracovního materiálu nebylo rozdělit církev na dvě skupiny, ale nabídnout podklad pro diskuzi. Proto jsou tu dvě skupiny postaveny takto proti sobě, hranice je ve skutečnosti splývavá.
ROMAN MAZUR – Je zajímavé, že ve sboru je velký zájem o to, jak dospělí konfirmandi či křestní katechumeni přišli k víře. To je doklad, že i u tradičních členů nemizí duchovní rozměr sborového života.
LENKA RIDZOŇOVÁ – Otázkou je, jak moc by se měly sborové věci podbízet? K čemu je nedělní škola? Biblická hodina? Děti by měly zjistit, že kostel je místo, kam by chtěly chodit, že se jich víra týká, kde mají kamarády, něco se dozvědí…
PETR KREJČÍ – Toto napětí mezi dvěma skupinami se táhne od apoštolských dob. Důležité je udržet rovnováhu a toleranci, to je cíl. Náš teologický a jiný pohled na svět by byl pro řadu reformátorů a společností naprosto pohoršlivým, jsme zbožní jiným způsobem než oni.
MIKULÁŠ VYMĚTAL – Problémem je komunikace mezi dospělými, důležité je, aby ve sboru vydrželi po křtu. Dokáží sbory integrovat nově přišlé stejně jako do sboru narozené? Tím se otevírá problém neschopnosti integrace nově uvěřivších.
PETR SLÁMA – Co je tedy tím „integrujícím“? Dokážeme to pojmenovat?
MIKULÁŠ VYMĚTAL – Integrujícím prvkem je hovořit o vlastní víře, stejně jako přijmutí do společenství těch, kteří o víře nejsou schopni hovořit.
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Vytrácí se schopnost a potřeba o víře hovořit. Proto se křesťanský ráz společenství ztrácí.
B) MATERIÁL JIŘÍHO HOBLÍKA (viz též: http://www.svobodne.estranky.cz/)
Komentář autora: Vychází z vlastní zkušenost, že v pozdním dětství neměl s kým se o víře a o svém zájmu o Bibli bavit, kromě faráře. Také ze zkušenosti působení 7 let jako farář ve venkovském prostředí. Sbor je ustálená forma sdružování. Církev žije spíše samospádem. Členství sboru je stejné jako členství ve spolku (dáno dobou, kdy ČCE vznikala), inovací novější doby je model spirituálního života, kdy je centrum a hromada klientů. V církvi scházejí mechanismy k reformě.
PAVEL DUCHAN – Chápání církve jako organizace nabízející služby, které se dají koupit, by bylo smrtí církve. Církvi má člen sloužit.
JIŘÍ HOBLÍK – Lidé investují peníze do věcí, na kterých jim záleží.
ROMAN MAZUR – Otázka venkovských sborů (na setkání není reprezentativní vzorek, protože účastníci jsou vesměs z městských sborů) je palčivá, ale zřejmě mimo dosah činnosti platformy. Restrukturalizace církve je velkou a palčivou otázkou, např. „osvobození sborů od kostelů“.
PETR SLÁMA – Až by se rušily sbory, musíme se vrátit k základní otázce, co je to církev? Líbí se mi postřeh (kdysi jsem to slyšel od Pavla Filipiho), že Pán Bůh nás vidí lokálně, jako křesťany daného místa. Tu pak přechod jednoho sboru do bytů nemusí být takovou tragedií. Ale podpořil bych přemýšlení o nějakém Centru, místě, kde se žije víra a pracuje a kam je možno na kratší či delší dobu se připojit. Takový klášter. Jen bychom napřed museli mít formu a obsah zbožnosti pro toto centrum.
MIKULÁŠ VYMĚTAL – V církvi chybí prostředky k reformě – reformace církví v zahraničí podle moderních teologických trendů církve spíše zničily. Ale např. model „otevřených kostelů“, kdy lidé chodí do kostela mimo bohoslužby, považuje za prospěšný. Pro „duchovní centra“ nejsou lidé, kteří by je vedli (nedostatek lidí pro práci církve je obecným problémem). Snahou např. ve Finsku je zatraktivnit církev pro zaměstnance a nabídnout služby lidem, kteří na bohoslužby nechodí.
MIRIAM ŽILKOVÁ – Je dobré a nezbytné podporovat zdravý modlitební život ve sboru.
RADEK VONDRA – Je nutné přihlédnout k úkolům církve – je zbožnost to jediné a hlavní o co běží? Je to zbožnost, evangelizace, služba lidem a budování společenství. Co může lidi spojovat? Společná práce. Na sbory v současném modelu fungování církve zbyla jen zbožnost a společenství. Každý křesťan by měl v osobní rovině sobě vlastním způsobem naplňovat všechny čtyři složky, takže je potřeba tyto složky dostat zpět do sboru. Kerygma, diakonia, koinonia, liturgia.
ROMAN MAZUR – Vychází při své farářské práci z biblického „získávejte mi učedníky“ (Mt 28,18-20), což se posléze rozpadá na 1. přijmout křest (vedení k vyznavačství) 2. učit se z Kristovy moudrosti (povzbuzování a vzdělávání víry) 3. „jít a sloužit“. To je jedna z možných vizí budování sboru.
RADEK VONDRA – Oddělování jednotlivých dříve jmenovaných složek na úrovni jedince není dobré, jakkoliv nemusí být u jedince všechny stejně silné.
PETR KREJČÍ – Sbor je záležitost služebná, dějinně podmíněná, církev neviditelná. Dotace sborů státem je zábranou k reformě. Větší naděje je u venkovských sborů. Pokud je sbor uzavřený, skončí u pěti babiček. Pokud bude sbor navenek aktivní (není myšleno politicky angažovaný), tak při tomto projevu budou vidět.
ŠÁRKA GRAUOVÁ – Nemá smysl budovat nějaká duchovní centra shora. Cokoli takového musí vycházet od lidí, kteří se nejdřív třeba scházejí v bytech, a když vznikne potřeba, sami hledají cesty, jak rozšířit svou působnost. Uvádí zkušenost s obcí katolické podzemní církve, která z prostředků několika rodin zakoupila budovu školy v západních Čechách, která dnes slouží mnoha dalším. Otázka ale je: jsme ochotni vzdálit se od individualistického modelu? Investovat náš čas a peníze do něčeho, co je společné? Nebo žijeme v zajetí svých zájmů a svých statků?
JIŘÍ HOBLÍK – V současnosti jsme svázáni majetkem, což nám brání v osobním rozvoji.
JAN ŠULC – Uvádí jako příklad ke slovům Šárky Grauové, že v jejich sboru existuje záslužné společenství lidí, kteří se starají o faru v Krkonoších, takže cenný zájem a starost o společně sdílenou věc zde určitě je, tuto starost ovšem berou vedle aktivních členů sboru za své i ti, kteří se týdenního sborového života účastní jen velmi málo nebo žijí úplně mimo sbor. Jde o věc praktickou, která není přímo spojena s vírou, lze si ji představit mezi dobrými přáteli i jinde, mimo křesťanské společenství.
PETR SLÁMA – Často nás zažene do kouta otázka, jak moc je sbor prospěšný svému okolí. Rozumí se tím zpravidla sociální sféra. Nic proti tomu. Ale smysl sborového života musí být obnova paměti, církev je „mnemokulturou“, tedy společenstvím oprašujícím paměť, že jsme součástí Božího lidu, který je zde jako předzvěst toho, jak to Bůh se světem myslí. Sbor musí být společenstvím/infrastrukturou křesťanské paměti. Věřím, že jako takový sbor bude svému okolí užitečný, a to víc a jinak, než jen měřeno počtem sociálních aktivit.
ROMAN MAZUR – Otázka Biblických hodin - je možné, že evangelíky skutečně nezajímá Bible? Ne, podle něho je nejčastější současný formát biblických hodin zastaralou formou. Nevhodný čas, nezájem lidí o přednášku, ale zájem o diskuzi. Je tedy možné se světu formálně přizpůsobit a přitom neztratit svou vlastní křesťanskou tvář.
ILJA HEROLD – Navrhuje zeptat se lidí, proč nechodí na biblické hodiny? Zmiňuje faráře, který přestal chodit na biblické po svém přechodu do civilního zaměstnání.
PETR SLÁMA – Navrhuje tři typologie – možnosti, jak by biblická hodina mohla vypadat: 1. Biblická hodina jako kurz by se odněkud někam něco naučil a uměl více než ostatní. 2. Biblická skupinka jako místo pro diskuzi, co Písmo říká dnes mně. 3. Dát setkání společenství více liturgický model.

4) Závěrečná pobožnost
Píseň 462 ze zpěvníku Svítá „Oh Lord hear my pray“ následovaná tichou modlitbou, Otčenášem a zpěvem písně ze zpěvníku Svítá 461 „Nebojte se“.

5) Úkolovník
Příspěvky pro příště na téma FARÁŘ: Lenka Ridzoňová – teologický pohled, Pavel Duchan – laický pohled (do 8. 6. na Evangnet).
Souhrn z dnešní diskuze pro Českého Bratra: Šárka Grauová a Jan Šulc.
Další setkání: 22.6.2010

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód