Mít problém se státní garancí Velkého pátku mi připadá pro našince trochu, jako mít máslo na hlavě. Naši kazatelé jsou státní "dobře" placení úředníci a nebýt státní podpory musela by se naše církev radikálně změnit. Křesťanství sice není státním náboženstvím, ale církve jsou státní ve své většině a stát do jejich života zasahuje. Pro důsledného evangelického kazatele by to asi znamenalo, že s díkem vrátí svoji měsíční podporu a vydá se cestou svou. Tady jde o existenci. Při akademickém uvažování o Velkém pátku a jakémsi problému státní garance jsme možná zásadoví hrdinové:).