Tomu rozumím a přiznávám se, že trochu tuhle potřebu mám. Vím, že tady stojím před tajemstvím přesahujícím meze lidského chápání. Ale to, jak se s tímto tajemstvím vyrovnává převažující teologický proud v ČCE, je prostě neuspokojivé, myšlenkově nedotažené. Když už tedy si s tím nevíme rady, neříkejme, že je to mýtus a nehledejme jakési "osvícenecké" vysvětlení, které ve svém důsledku popírá naši víru. V tom vidím jednu z příčin duchovního úpadku, že kážeme věci odchylující se od Božího slova. Pak se nedivme, že se nám nedostává požehnání.

Z hlediska víry je poctivější a pravdivější říct, že nevíme, jak se to stalo, a nehodláme suplovat vědu, ale že věříme, že se to stalo. Bůh se nedá exaktně dokázat ze světa, ani se nedá exaktními důkazy popřít. O stvoření máme jen biblické svědectví. O vzkříšení Krista taktéž nemůžeme mít exaktní důkazy, máme jen svědectví hrstky lidí, která se navíc v mnoha detailech rozcházejí. Přesto tomu věříme, protože jsme poznali Krista ve svém životě.