K lepšímu pochopení: nemyslel jsem, že ta kniha či její doba nestojí za reflexi, ale naši dobu už, myslím, není možné prožívat tak, jako ji prožíval on. Ale jak píšete, koho všeho autor a komu doporučuje, nabízí se otázka, co je neortodoxní? Tady bychom totiž museli definovat, co je vůbec ortodoxní? Být dnes v ČCE ortodoxním je velice neortodoxní! Ortodoxní jsou asi jen pravoslavní :-). Hovoříme-li o ortodoxii, představoval bych si nějakou většinovou, oficiální linii. Mluvíme-li o neortodoxním, představoval bych si stejně pevně strukturovanou alternativní linii, která s oficiální soutěží. Obávám se, že ani jedno ani druhé nelze v oné době ani v naší vystopovat. Blumhardt byl neortodoxní, liberálové byli neortodoxní, pietisté neortodoxní … Jinak probuzenec a spiritista Blumhardt ovlivňoval v oné době kde koho: Bartha, Niemöllera (autora deníku?) i Hladkého (vím o tom své, poslední část jeho knihovny jsem právě vynosil na půdu). Svým způsobem šlo o módní záležitost. Mimochodem, upomínáte-li na onu epizodu s tím liberálním farářem, nemáte také pocit, že se tam autor zachoval poněkud trapně? Naopak ten liberál ho docela morálně i theologicky převýšil? Barthiáni chtěli velmi často liberály šokovat, ale nenaráželi u nich na žádný výrazný odpor (viz u nás Žilka, který byl o Barthovi, ač liberál, ochoten stejně vstřícně uvažovat, jako o možné cestě, podobně jako ta postava z deníku - ostatně sám K. Barth se označoval za liberála!).