Autorem deníku byl pravděpodobně Martin Niemöller. Kdysi se mi podařilo pomocí jednoho programu určit dobu vzniku na přelom let 1926/1927. Nemohu to ale ověřit, mám svůj výtisk po stěhování ještě v krabicích. Udělal jsem si do něj poznámky. O Niemöllerově autorství svědčí i to, že jej překladatel občas až nekriticky zbožňoval, viděl v něm to, čím Niemöller nebyl, ani se za nic podobného nepovažoval (něpř. bojovníka proti nacismu). Autor deníku se pohybuje v jakémsi kritickém odstupu od dezorientované společnosti (spíš než neortodoxního bych i jeho viděl jako dezorientovaného theologa). Má zdravá theologická východiska, jimiž však není s to dešifroat prudce se měnící společnost. Jeho oprávněné zápasy s povrchní církví a společností jsou prošpikovány osobními spory s dívčí módou (theologicky naprosto nesmyslné, pro autora však zásadní), jako se dnešní duchovní a intelektuálové nemohou odpoutat od televize, u níž sedí a nadávají, tak i autor si zajde do kina jen pro to, aby toto tehdy moderní, lákající i znervozňující médium - film, počastoval uštěpačnými poznámkami. Cítíme i jeho odpor vůči cizincům, a ačkoliv nemá rád nacisty, jeho ustrnutí ve vojenské minulosti, výše zmíněné spory s moderní společností a ten odpor k cizincům (neboť po prohrané válce ponižují hrdé Němce, a to tím, že se do Německa jezdí rekreovat k moři - ekonomický přínos turistiky mu šel úplně mimo), jej občas přivedou nebezpečně blízko některým nacizujícím společenstvím. Sociální cit pak zase do blízkosti extrémní levice. Niemöller jak když vyšije! Na téhle knize jsem vyrostl a v mládí mě tzv. oslovovala. Dnes ji vnímám spíš jako dokument o theologickém vyrovnávání se s dobou strukturálního přerodu celé kultury i varování, čeho bych se měl vystříhat. Domnívám se, že od těch dob se ale naše kultura změnila tak radikálně a pokračuje v tom čím dál rychleji, že už to ani za reflexi nestojí. Ale také jsme si na tento sklon kultury už zvykli a nezneklidňuje nás tak; domnívám se …. I tak jsem rád, že se dílo zase dostalo na veřejnost.