Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
Jirko, omezím se na téma překřtívání. Jestliže ve své dospělosti označím
svůj nemluvněcí křest za neplatný, co to znamená? Nebyl jsem u něj svým
svobodným rozhodnutím, ze své strany. Ale řeknu, že taky Bůh u něj nebyl
přítomen, že jeho milost neplatí? On je přece garantem platnosti mého křtu.
- A pokud přenesu důraz na důležitost svého rozhodnutí, že opravdovost mého
křtu závisí na opravdovosti mého rozhodnutí, kolikrát mi pak při dalším
dozrávání ve víře může připadat, že teď je má víra ještě opravdovější, že
tehdy při křtu to byla ještě nezralost. Takže se mám nechat pokřtít zase
znovu?
Aleši, samosebou že ne, křest je jednorázový akt, smlouva s Bohem. Pokud mám ale problém s tím,
že po obrácení si v dospělosti uvědomuji, jak bylo v rodině vše jen matrikové, k víře jsem nebyl veden,
rodiče selhali v křestním slibu- pak byla jednostranně tato smlouva stále porušována. V ideálním případě je to tak, že jen "obnovím" svůj slib před společenstvím. Pokud ale přetrvávají pochybnosti,
dám se pokřtít. Není to "znovu", ale poprvé.
Netrval bych striktně na té naší praxi, takový problém má totiž docela dost lidí dnes.
A co křest u svědků Jehovových?- další velké téma! Jak může být platný křest v neplatném společenství?
Závěrem- vlastně prakticky to ani takový problém není, protože pokřtít člověka ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého může z křesťanstva kdokoliv. Pokud odmítá farář, pokřtí jej bratr či sestra mimo bohoslužby. Tam se pak jen obnoví křestní slib.
