Tvá otázka nad "obavami evangelíků odkládat večeři Páně kvůli epidemii" se mi rozpadá do otázek dvou. První je hypotetická: co by bylo, kdyby nebylo mimořádných opatření vlády? Nebyly by bohoslužby? Nevysluhovala by se večeře Páně? Domnívám se, že by si to sbory dělaly dost po svém, že by se lidé nějak scházeli, že by se večeře Páně nějak slavila. Zřejmě různorodě, partyzánsky, asi i všelijak divně, ale nevymizela by. I s praxí večeře Páně by to vypadalo podobně, jako ty popisuješ dnešní poloviční anarchii při bohoslužbách a po nich. - A teď k realitě: vláda vydala svá nařízení, a synodní rady cítila potřebu z nich odvodit své doporučení sborům, aby večeři Páně nesloužily. A tady pak vznikají další otázky: udělala to synodní rada dobře? Tomu se chvíli věnovalo jiné vlákno tady, a zajímavě se tomu věnuje např. i Jaroslav Vokoun v květnovém čísle Getseman. A s tím souvisí ještě jedna otázka: proč všichni, zřejmě všechny sbory, tak okamžitě poslechli? Copak nemáme zřízení způlky presbyterní?