Odpověď na příspěvek: Re: VP v ČCE 2020

Od: Anonym: Jan Šzfean <> ( 185.190.112.--- )
Kdy: 12. 05. 2020 10:13
Předmět: Re: VP v ČCE 2020

Milý Aleši, nechci nic hrotit, odpovídal jsem konkrétnímu sborovému společenství na otázku, zda v neděli vysluhovat nebo nikoli. A jako nejhoršího řešení jsem se bál možnosti, že by nějaký sbor mohlo napadnout konat blížící se Svatodušní svátky - už tak v srovnání s Vánocemi a Velikonocemi upozaďované - jako pouhé bohoslužby Slova. Normativní je nedělní bohoslužba s Večeří Páně už tím, že i ve staré Agendě jsou formuláře pro nedělní bohoslužby A,B,C,D formuláři pro bohoslužby s Večeří Páně. Domnívám se, že pokud bohoslužby Večeři Páně neobsahují, je třeba znát nějaké důvody, proč tomu tak není, tj. že břímě obhajoby je na straně těch, kdo obhajují bohoslužby BEZ, nikoli na těch, kdo obhajují bohoslužby S. Za silné ve víře lze sotva považovat ty, kdo mají svátosti za berličky pro slabé ve víře - touto logikou bychom mohli pokračovat ke konstrukcím, že slabí ve víře jsou ti, kdo se neobejdou bez křtu, bez kázání, bez Bible, bez farářů, bez církve. Ano, bez toho všeho se v posledu obejdeme - ale v nouzové situaci, standard je S - křtem, kázáním, Biblí, faráři, církví. Samozřejmě, že jsou bohoslužby bez Večeře Páně možné. Jsou možné i např. bez kázání. Ale jsou nutné? Nechci otevírat debatu o jejich deficitnosti. Byl to Karl Barth, kalvinista a teolog Slova par excellence, žádný kryptokatolík nebo high church man, kdo se - ve Skotsku! při výkladu Skotské konfese Johan Knoxe! - nesměle, ale důrazně ptal, zda ruku v ruce s tímto - jistě formálním - deficitem nekráčí deficit obsahový: zda mají naše bohoslužby BEZ opravdu svůj střed v Kristu, jeho smrti a vzkříšení, zda pro ně platí ona mešní aklamace po slovech ustanovení: Tvou smrt zvěstujeme, Tvé vzkříšení vyznáváme, na Tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Evangelické církve, luterské, reformované i anglikánské, jistě i metodistické a mnohé další, považují Večeři Páně za něco, co je pro víru, slabou i silnou, zcela nezbytné, co nám Kristus přikázal konat, dokud nepřijde, čeho se můžeme vzdát pouze nedobrovolně a neradi, přinuceni k tomu nouzí nebo neproveditelností. Bojovali snad naši předkové za kalich zbytečně? Zůstal kalich v našem církevním logu pouze ze setrvačnosti? Ale nechci tady spustit lavinu příspěvků. Jen dodávám, že jsem svůj text psal v rozhovoru a se souhlasem s několika členy PO liturgického. Nedopatřením nebyla uveřejněna jeho finální verze, která vyjde v Českém bratru. Omlouvám se tím členům CČSH: zástupné přijímání duchovních už patří historii. Zapomněl jsem uvést katolickou praxi duchovního přijímání, která vede až k sv. Augustinovi. Dal jsem se přesvědčit, že simultánní přijímání z kalíšků hrozí poněkud rušivým gestem přípitku "na zdraví". (Jaké zkušenosti mají Ochranovští se simultánním přijímáním Těla Kristova?) Dost.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód