A vždyť já vám taky rozumím. A to, že napsané slovo by mělo mít váhu, to by bylo pěkné. Ale dnes to nejde požadovat. Nejde? Vždyť se podivejte, kdo tu píše, většinou jsou to anonymové nebo kryptonymové. Nenesou za napsané žádnou zodpovědnost. Dlouho jsem se s tím vyrovnával, než jsem dospěl k postoji, že dobrá, aspoň nějaké meze aby to mělo. - Příblížím se k problému z druhé strany a budete tomu rozumět. Jako farář jsem se hlavně při pastoračních návštěvách dovídal, co si lidé v církvi skutečně myslí, jaké jsou jejich názory, jejich víra. Často všelijak podivné. A já jsem jim říkával: tak o tom v církvi, ve sboru mluvme. Tak své námitky, jiné vidění věcí řekněte třeba aspoň některému z presbyterů, ať to vnesou na staršovstvo. Řekněte to na sborovém shromáždění, tak se může demokraticky říct leccos. A ti lidé mi v drtivé většině říkali: ne to, se nedá, to se NEHODÍ, to bych se styděl. Proč se to nehodí? Proč v církvi vzniká dojem, že věci se můžou říkat jen tak a tak (jen tak jak má nastavené meze možného např. Český bratr - teď to prosím není proti tomuto časopisu, podle mne dost dobrému), že takto je to zbožné a správné? Máme dojem, že je naše církev demokratická, že se názory mohou tříbit. Ale já mám dojem, že většina církve je mlčící. - Tyhle moje otázky jsou otevřené, já nevím úplně co s tím…