Milý Davide, Honzo, Tomáši, já tentokrát synodní radě poděkovat nemohu. Už toho bylo hodně napsáno k poslednímu "vyjádření" synodní rady, přesto se chci vyjádřit i já. S jeho obsahem v mnohém nesouhlasím - podobně jako Tomáš Trusina. Zvlášť nerozumím tomu, proč je vydáno právě v této době. Kdyby text nebyl vyjádřením synodní rady, kdyby to byl článek Joela Rumla nebo Lii Valkové nebo kohokoliv jiného, byl by dobrým podnětem k otevření rozhovoru. Ale článek je vyjádřením synodní rady. Tu jsem si jako člen ČCE zvolil a souhlasím s tím, že mě representuje. Její vyjádření je trochu i vyjádřením mým. A také vyjádřením mých přátel v církvi a to i těch, kteří volili KSČ v touze, aby se něco u nás zlepšilo. Ale vyjádření synodní rady nerespektuje názorovou různost v oblasti politiky u svých členů. Mluví jen za část církve. Dokonce kritisuje i dvě politické strany. K tomuto vyjádření se přiznat nemohu, nemohu ho obhajovat a jak poznávám, nejsem sám. Politická vyjádření ve státě, kde existuje otevřená názorová různost, by synodní rada za normální situace psát neměla. Ani jedno ze tří letošních oficiálních vyjádření synodní rady mě nenadchlo. Naopak jsem uvítal článek Jardy Plíška k prohlášením Synodní rady. (Český Bratr 7/2012 Církev-útočiště, nebo hráč?). Je vynikající.