Milý bratře Dvořáku, asi tu nsřeknu nic nového, snad to co jsem si pro sebe zformuloval povede k tomu, že mě zkušenější kolegové poučí a ti kdo to vidí jinak nebudou moc napadat.Po různých, někdy dost nepříjemných zkušenostech v církvi si myslím zhruba toto:
S Janem Hellerem řečeno, co bude po smrti nevím, to co nám Bůh připraví. Všechno, co se v Bibli týká eschatologie asi míří do toho, abychom se rozhodovali teď, v tomto světě správně, nepřidávali sobě a druhým trápení.
Zjistil jsem totiž s překvapením, že moje takzvaně nevěřící rodina vede v
mnohých ohledech smysluplnější život, než velké procento lidí v církvi.
Spasení je záchrana života v jeho smysluplnosti, aby na mém pohřbu lidi
mohli říct, škoda, že už s náma není, aby drazí pozůstalí, především moje
děti, mohli užívat co nejvíce pozitiv, které tu po mě zůstanou a nemuseli
se vyhrabávat z traumat, které jim působím. K tomu je víra prostředkem.
Pokud se víra a zbožnost přestává být prostředkem k tomuto cíly a stává se
cílem sama o sobě, pak je církev sekta.
Pořád dokola teď medituju o oddílu z 1 Tm:
Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a
nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.
Tak, to je pár myšlenek jako podklad k diskuzi. A teď směle domě, rád se nechám poučit.