Asi známe všichni onu scénu ze Jména růže, kdy se mniši ztratí v knihovně, jsou-li uvnitř, ale pohled zvenčí jim umožní popsat její vnitřek neomylně. Asi stejně nesnadné bude popsat ČCE pohledem zevnitř. Poslední dobou musím dát za pravdu spíš Jirkovi Hoblíkovi, ale i zkušenosti Deggieho mohou být pro někoho autentické. U jeho vzáně přejného pohledu na ČCE mám chuť říct, kéž by to tak bylo doopravdy. A jestli on to tak prožívá, díky Bohu, že někdy a někde to tak je či bylo. Ale i to Jirkovo je pravda, z toho mě mrazí, a na lehkou váhu to brát nechci. Všechny kritiky mají ale smysl pouze tehdy, řekneme-li si, co dál. Přitom dobrá a upřímná snaha jednoho člověka na jednom místě nic nevyřeší. Musíme vzít stav ČCE a křesťanstva vůbec vážně všichni a začít s tím něco konkrétního dělat. Co by to tedy mohlo být?