Do značné míry tento příspěvek do diskuse potvrzuji, možná víc jej než leckjaký jiný. Potvrzení sděluji coby jeden z největších církevních odpadků, strusek a vyvrhelů. Což mne ovšem nesmírně baví. Sarkasmus je výtečný prostředek, jak se ubránit před sebelítostí a vnější nepřízní. Jinak: Dalo by se taky mluvit o nepotismu, o ruce myjící ruku, o tom, jak je v církvi kdeco odfláknuté a o dalším a dalším. Taky jsem už potkal X lidí, co se mihli v prostředí a dosahu ČCE a záhy šli o dům dál nebo taky nikam. Zpravidla proto, že tu nenašli sociální prostředí, své místo, nic, co by je "oslovilo". Ovšem věci jsou daleko složitější, než aby se daly rozluštit obvyklými úvahami o tom, jaký kdo je. Ale dost už… (což platí jen pro tuto chvíli a na mou adresu)