I já se přidám se svou troškou do mlýna. Také jsem po dlouhém hledání před časem konvertoval a dospěl jsem ke stejnému přesvědčení, že věřit si sám pro sebe nestačí. A proč jsem zakotvil v ČCE?

1) Je to protestantská církev navazující na ty nejlepší tradice české i evropské reformace, hlásá křesťanské evangelium bez příměsí pohanství a modlářství. Je to přitom civilní, neokázalé. Takoví obyčejní evangelíci.

2) Není fundamentalistická. I když to někdy vede k vyznavačské vlažnosti a rozbředlosti, což na některých místech této diskuze poměrně ostře kritizuji, ta svobodomyslnost a přemýšlivá víra je mi pořád mnohem milejší než autoritářství a slepý nemyslící fundamentalismus.

3) Přivedl mě do ní Pán. Poznal jsem prostě některé lidi z této církve, jejichž způsob víry mě velmi oslovil. V době, kdy jsem se tomu vnitřně otevřel, se začly dít věci, jakoby náhodná setkání s lidmi, kteří i nevědomky řekli něco, co jsem potřeboval slyšet. Od té doby říkám, že setkání s Kristem pro mě znamená setkání s Bohem při setkání s člověkem. Krista dnes nevidíme jako jeho prvotní učedníci, ale je hmatatelně přítomen v jeho lidu. Poznal jsem takové trochu probuzenecké společenství na Travné a cítil jsem, že přes jeho naprostou normálnost a otevřenost je v něm něco, co mi v jiných partách chybí. "Vskutku byl mezi nimi Bůh."

Co se týče této hořké a nepříjemné diskuze, jsem za ni moc rád, protože se prolomilo mlčení u věcí, kolem nichž se dřív chodilo jako kolem horké kaše. Taky jsem rád, že se i přes tu všechnu hořkost a nářky většinou vede poměrně kultivovaně. I když se v jedné evangelické písni zpívá, že různé výhrady a připomínky, mindráky a křivdy, rozpaky na církví Kristovou jsou slepou cestou, je dobře, že jsme si přestali mazat med kolem úst, a tato bolestná reflexe je potřebná, abychom mohli jít dál cestou chval, jak se taktéž ve zmíněné písni zpívá.

Možná i právě proto ČCE, protože si moc nedovedu představit, že by se takto otevřená a veřejná diskuze vedla v jiných církvích.

Proto nedělejte si přehnané iluze, abyste nebyl zklamán, ale seberte odvahu a jděte do toho.