Diskuze k článku: Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven?

Je ČCE v hluboké krizi? Pokus o analýzu vystřelený z koltů hluboce zavěšených - hříchy farářů i laků, opovržení společnosti, hříchy vlastní i cizí. Je to pravda, nebo není? A jestliže ano, jak z toho ven?

Odpověď na příspěvek: Re: O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící

Od: Anonym: Dagmar Čermáková <> ( ---.customer.medialine.cz )
Kdy: 18. 01. 2009 21:48
Předmět: Re: O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící

Jiří Hoblík napsal(a):
 Ještě k paní Okurce Rajčatové.  To, že se vše šine do ještě větší bídy není jen pocit, ale dlouholetá  skutečnost, na níž se nic nemění tím, že se tu a tam něco podaří. Jinak to  podobenství o farmě je trochu komplikované. Takový Ježíš sice s oblibou  používal pro svá podobenství motivy ze zemědělství a pěstování rostlin, ale  jednoduše a s vtipnou pointou. Dále pak metafora farmy se dá zužitkovat i  dosti jinak: jeden farmář má špičkovou farmu, kterou vybudoval navzdory  tomu, že mu mnoho souvěrců náhazelo dost klacků pod nohy. Ale jemu se to s  podporou jiných nakonec podařilo. A když se rozhlédne kolem, vidí, že je na  světě tolik bídy, že ji nikdy nepřemůže, že může jen to, na co má síly. Svou  farmu opustit nemůže, to by ji zase zničil, jsou však alespoň způsoby jak  někde vypomoci. Bídných pozemků je mu prostě líto a on se jen trochu zdráhá  na vlastní zdar upozorňovat. A tak na chvílemi se zadívá, jak to všechno  krásně roste - a chvílemi se děsí ze zpráv například o tom, jak kdosi plul  na potápějící se bárce - a i když volal o pomoc, jak mohl, a i když byli  lidé v dosahu, nechali ho svému osudu, protože prý každý je svého neštěstí  strůjcem a dále proto, že tu krizi přeci zas tak vážně brát nemusíme. Ke  všemu pak když náš farmář o tom vyprávěl svému známému, dostalo se mu  následující reakce: "Tak jsi mu měl pomoci ty!" - ale neberte to  prosím ve zlém a mějte se prostě dobře.
Já jen zkratkovitě : můj názor je ten, že se o žádnou krizi nejedná. Církev vždy musela obhajovat své postavení a bojovat za přesvědčivost. A to je jen dobře. Je důležité rovněž brát na zřelel, že víra je dar , o kterém je nutno mluvit s citem, v dnešní společnosti fundovaně, ale zároveň srozumitelně a lidsky. Kázání by mělo být zvěstí, nikoli theologickou studií, což je spíš asi náplň přednášek (kterých je také zapotřebí). Farářům bych přála více odvahy, méně sešněrovanosti, více otevřenosti a méně stěžování si. Lidí hledajících smysl života mezi námi chodí spousty, a na nás je, abychom jim hodnotu víry dokázali citlivě přiblížit. Vážit bychom si měli každého člena sboru, byť by byl třeba sám. K rozvodům farářů jen tolik: je to závažné téma, nepříjemná skutečnost konce něčeho nefungujícího, něčeho, co jsme lidsky nezvládli. Nevěřící člověk se s touto skutečností nevyrovnává lehce, natož ten, kdo před Bohem sliboval věrnost tomu druhému. Otázkou ovšem zůstává, zda je lepší jen pro zachování jakési příkladnosti žít v pokrytectví v něčem, co nelze rodinným soužitím ani nazvát. Na závěr bych chtěla jen dodat, že si farářského poslání nesmírně vážím, jejich trpělivosti s námi farníky, kteří při dnešním hektickém způsobu života a mnohdy pracovním vytížení od "nevidím do nevidím" jsme jim jen malou pomocí. - víra- naděje - láska - to je to, co nás vede k optimismu, ne k "celoevropskému " zániku.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód