Diskuze k článku: Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven?

Je ČCE v hluboké krizi? Pokus o analýzu vystřelený z koltů hluboce zavěšených - hříchy farářů i laků, opovržení společnosti, hříchy vlastní i cizí. Je to pravda, nebo není? A jestliže ano, jak z toho ven?

Odpověď na příspěvek: Re: O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící

Od: Kazatel ČCE Jakub Dvořák <>
Kdy: 09. 01. 2009 18:48
Předmět: Re: O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící

Má zkušenost bývalého faráře je dost podobná jako ta Dospivova. Malé sbory mívají aktivní jádro, bohužel důchodců, kteří jsou z ekonomického hlediska nezajímaví, proto i pastoračně (měl jsem například potíže, chtěl-li jsem sehnat záskok na dobu dovolených. Jeden pobožný bratr farář mi doslova řekl, že s mu tam nevyplatí kvůli těm pár babkám jezdit!). Právě v takovém myšlení se projevují rozpory mezi učením a skutečným životem církve. Tomášovo, že zná odpověď už předem mi také připomíná jeden zdroj krize: všichni všechno předem vědí, takže nikdo nic a nikoho nebere vážně a neposlouchá (promiň Tome, ale to bylo pěkně arogantní!). Já nemám statistický přehled o všech sborech. Ale to aktivní jádro vždy hledalo cesty, jak svému sboru dát co nejvíc, ne jen peníze, ale i své síly a svůj čas. Chce-li někdo vykonávat ekonomický a psychologický tlak na sbory, aby zvýšil jejich salární morálku, pak většinou tluče právě do těchto lidí. Současně nám řády církve neumožňují neaktivní členy sboru jednoduše vyškrtat (což je v pořádku). Krom toho, když jsem zjistil, že na jednom sboru byly duplicitní a falešné karty a jejich vyjmutím snížil členskou základnu na 50%, byl jsem za to kolegy i seniory kárán, že se to mělo udělat nenápadně, jeden rok odepsat 10, další zase …. Možná že největší problém je, že si stále něco nalháváme a ti, kdo ruší naše představy, že všechno máme zmáknuté a do všeho vidíme, se nám do našich snů nehodí a vylučujeme brát jejich existenci v rozhodovacích procesech jednoduše navědomí. "Já vím své" a konec! Jistě - lidé musejí (o tom nepochybuji) ukázat, zač jim Kristus stojí. Chce-li se to ale řešit pomocí tlaků ekonomických, je to důsledek toho, že si lidé na rozhodujících místech nechtějí komplikovat svůj svět, v němž tak dobře všechno vědí a všem vidí do žaludku tím, že by se šli podívat do terénu a se skutečným stavem se seznámili. Proč, když už všechno vědí dopředu? Navíc, Tome, jsi zase předvedl pěknou slovní eskamotáž: z misijní strategie jsi udělal "systematickou plošnou misii" a srovnal ji se zkušenostmi z minula, ale ani o jednom z toho zřetelně řeč nebyla.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód