Ad 1)I já jsem v
ČCE díky jejímu liberálnímu duchu, nevolám po náboženském fundamentalismu. Ale věříme tedy v to, že žijeme v padlém stvoření, nebo žijeme v dobrém stvoření, které takto Bůh zamýšlel? Vládne v něm smrt a zmar, protože to tak Bůh bez ohledu na lidské jednání stanovil, nebo v důsledku lidského hříchu? V publikaci Jiřího Grubera "Pojď a přesvedč se" (jinak velmi dobré, stručně shrnuje, v co věříme v duchu hlavního teologického směru v
ČCE, a většina odpovědí je dotažených a uspokojivých)je na straně 15 a 16 odpovídáno na otázku "Kdy žili Adam s Evou?" Byť se jedná o poctivý pokus o odpověď, připadá mi nedotažený a nedůsledný. Píše se tam mimo jiné: "Příběh o vyhnání z ráje ukazuje, že svět, ve kterém žijeme, je kvůli naší neposlušnosti jiný, než jak ho pro nás Bůh stvořil. Člověk do něj vnáší mnoho bolesti a trápení…První kapitoly Bible tedy vyprávějí příběhy, které si postupně prožije a kterými projde každý z nás." No jo, to je všechno hezké, ale příběh o evoluci tvrdí, že bolest, smrt a trápení tady existovaly již před příchodem člověka, který v tom nemá prsty a který do toho přišel nevinně. Podléhá smrti stejně jako dřív celá živá příroda. Nejsme v situaci Adama, který se stává smrtelným v důsledku svého hříchu. Smrtelní jsou hříšní i spravedliví, někdy i ještě úplně malé děti, které se nemohly ničím provinit. Nebo tomu rozumět obrazně jako ne fyzická smrt, ale smrt duchovní? A nerozumět potom obrazně i vzkříšení Pána Krista? Jenže tu máme výstrahu v podobě
1K 15,1-19! A konečně jaký by byl smysl oběti a vzříšení Ježíše Krista, kdyby první kapitoly Bible nebyly obrazem (byť třeba mýticky vyjádřeným) skutečných dávných UDÁLOSTÍ? Jaký je náš Bůh? Takový, který přírodu i nás učinil smrtelnými bez lidského přičinění? Jaké místo má v takovém světě Kristus? Jaké místo má v něm Bůh?
Ad 2) S osobní misií není třeba čekat na schválení nějaké strategie. Ale má-li misii provádět SYSTEMATICKY církev jako celek, nejen jednotlivci, musí si takovou strategii vytvořit, musí vědět, co chce a jaké prostředky považuje za účinné a zároveň dobré, musí pro to vytvořit podmínky v každém jednotlivém místě, kde působí, a pak už je to na jednotlivých sborech i členech, jak této příležitosti využijí. Pokud to necháme jen na bedrech jednotlivců,
ČCE dříve či později zanikne.
Ad 3) Bezprostředně souvisí s bodem 2) ve smyslu vytvoření podmínek pro jednotlivé sbory. Současné nastavení plateb do personálního fondu malé sbory DUSÍ a NEMUSELO BY. To je realita. Pocit, že na úrovni těchto malých sborů jsou ještě nějaké rezervy, je mimo tuto realitu. Ale holt sytý hladovému nevěří. Přitom tyto sbory by jinak mohly být životaschopné, dnes se mnohdy drží jen zuby nehty a za cenu nesení neúměrného břemene.
