Jak už jsem řekl: v mnohém máte pravdu. Až na ten předsudek, že farář neví nic o životě. Nehonil bych ty chudáky na statek. Jednak zemědělství není jediným ani dominantním reprezentantem skutečného života (to už bychom byli pomalu jak za komunistů, ne-li Pola-Pota). Ale ani ti faráři, kteří se na farách narodili, o nichž hovoří bratr Molnár, nežijí v nějakém laboratorním prostředí. I laik musí umět svému pastýři naslouchat.

Kde jsou ty vztahy prefabrikovány a předuzrány? Ano, v těch řádech. Každá instituce si vytváří funkce, pro které stanoví povinnosti, práva, požadavky a předpoklady, čímž předchzí kus spontaneity. Např. faráři studují, ale dále procházejí vikariátem, skládají farářskou zkoušku, církev musí zjistit, jsou-li k výkonu farářského poslání způsobilí a teprve potom jsou ordinováni. Dále jejich způsobilost zkoumají starší Vašeho sboru, opět v součinnosti se SR a SV vyberou několik kandidátů, které nabídnou sborovému shromáždění, která toho faráře volí. Samozřejmě záleží na tom, jak zodpovědně byl pastýř sboru během těchto koleček vybírán a prověřován. V jistém smyslu (stoprocentního není nic) však už to, že tím prošel, jej činí důvěryhodným.

Že se setkáváte s problémy u mladých? No aby ne. Vždyť nemají zkušenosti. Ale kde je sebrat? Od starých farářů? To také nestačí. Mladého faráře by měl sbor podpořit i bratrskosesterskou radou, tedy i otevřeným sdělením: "tohle nechápeme, řekněte to jinak. Nemůžete jen řešit problémy, musíte s námi také žít a radovat se, nepohradat zdánlivými banalitami …" a já nevím, co ještě. Systematicky mu pomáhat. Ono to skutečně není jednoduché pro začínajícího faráře si své místo, svůj smysl existence na sboru ujasnit.

P.s.: Jiří Hobík je slušný člověk, za toho ručím.