odpověď panu J. Dvořákovi a v závěru i panu Jiřímu Hoblíkovi

Děkuji Vám za poctivou diskusi a za Váš přístup k objasňování dané problematiky. Píšete, že vztah farář – církev je určitým způsobem „prefabrikovaný“. Osobně by mne zajímalo, kde se tento vztah „prefabrikuje“ - chápu to slovo tak, že někde faráře laicky řečeno naprogramují, co bude mít pocit (či pocit povolání, poslání), že má dělat, činit, působit. Pokud jsem se snažila věci přijít na kloub čtením řádů církve apod., tak mi z toho vyšlo (možná jsou i jiné dokumenty, které jsem k tomu nečetla, protože o nich jako laik nevím), že za to má zodpovědnost theologická fakulta a nějaké následné akce pro faráře. To by ke krizi vést nemělo, pokud tam působí poctiví lidé, kteří jsou do svého oboru třeba do hloubky zažraní, ale kteří ví, proč co na koho působí. Je to trochu jako u počítačů – když se dělá uživatelský program – je potřeba více lidí, kteří to naprogramují, ale stále se celým dílem musí linout závěr, že to bude pro běžného uživatele užitečné, schůdné, srozumitelné. Myslím si, že dobrý programátor (i učitel farářů) může být v uvozovkách pěkný cvok, ale tenhle moment musí mít jasně vyřešen. Kdyby byl jenom odborníkem programování , (skvělý a vážený biblista, historik atd.) a neměl by jasný cíl programování pro konečnou podobu pro uživatele nebo by se tím cílem nechtěl zabývat či by se mu zpronevěřoval, tak by ho z počítačové firmy brzy vyhodili. Neznám situaci na fakultě, co jsem četla všude možně, tak je skupina těch, kterým fakulta není přinejmenším sympatická. Asi ta méně spokojená skupina budou laici, ale to jen můj dohad. Já to vidím věcně ve výsledku – někteří faráři, hlavně ti mladší, jsou „naprogramování, prefabrikování“ špatně Je to tvrdý názor, ale vlastní názor, podložený zkušenostmi a pozorováním. To jim působí mnoho problémů naprosto zytečně. Nakládá jim to do začátků obrovské zbytečné břemeno na krk. To působí mnoho problémů i laikům a často z toho ty své faráře viní. A opět se netýká jen zkušeností z ČCE. Nejde ani tak o konkrétní soubory informací, které mají faráři v hlavě. Vážím si všech, kdo vystudují nějakou theologii, že ty obory, které mi připadají dost náročné, vůbec vystudovali a že za takových skložitých podmínek jsou tu práci vůbec ochotni dělat. Píšete, že panuje v církvi až na výjimky prefabrikovaná nedůvěra a že vztahy věřícího se svým kazatelem mají být tzv. předuzrálé. Určitě je u faráře nutné, aby byl ochoten mluvit z kazatelny i jinde o problematických věcech – jít s kůží na trh. Ale ten požadavek předuzrálosti mne někdy znepokojuje. Kde se vlastně ve farářích vzal? Proč si faráři myslí, že mají v nás laicích hlavně hledat, kde máme problém? Že když k nám mají přijet, že se bude řešit nějaký problém? Jezdit za nimi jen, když mají problém, znamená že se s nimi jako farář setkávám jen, když jim není dobře. A stále se setkávat s farníky jen, když jim není dobře, není dobře. Ovce potřebují pastýře i v jiných situacích než když potřebují injekci. A také pastýř potřebuje být s ovcemi ,i když zdravě a skotačivě pobíhají po louce. Jinak by asi stratil smysl, proč to vlastně dělá, když to není hlavně pro peníze. Pán Ježíš je náš učitel a pastýř, my pak toliko bratří jsme – Pán je můj pastýř – Pán Ježíš je i náš bratr, atd. - nemyslím si, že funkce faráře by byla kvůli těmto veršům Bible překonána, nepotřebná, zbytečná. Ani si nemyslím, že farář mi nemá co mluvit do života. Uvádím to tu proto, že církev chápu jako prostor, kde si máme brát za příklad Pána Ježíše. I bratři (sestry) faráři. Mám bratra ( i sestru¨). Jsme teď od sebe dost daleko, ale občas si voláme. Pokud by mi volal, jen když mám (má) problém, tak bych si myslela, že je osel. Měla bych ho ráda, ale nevěděla bych, co s tím. Asi by to ve mně budilo nedůvěru, ani bych ji nedokázala pojmenovat, možná bych se mu přestala po určité době svěřovat. Naštěsí můj bratr mi zavolá, když se mu v práci něco dobrého podaří, když se mu narodí dítě, když je někde na dovolené, tak napíše pohled, sejdeme se o nějakých narozeninách…taky mi zavolá, když se mu něco nepodaří, když je v průšvihu, když něco potřebuje. Nemáme spolu kontakt pořád, spíš tak vzájemně přiměřeně , ani spolu neřešíme jen problémy. Pokud by vůbec nevolal, tak by ten vztah skomíral. Kazatel, farář, pastor, pastýř – sám Pán Ježíš dává nevyčerpatelné, stále překvapující podobenství pastýře a stáda ovcí. Pastýř je ten, kdo hledá ztracenou ovci, ale nehledá její problém (myslím to tak, že by hledal její problém a až by ho našel, tak by tu ovci tam klidně nechal být, ať si tam počká až se uzdraví, tak přiběhne nebo i drsnější přístup – ať chcípne - zatímco já se zabývám problémem). Dobrý pastýř hlavně neřeší, proč utekla, on ji hledá a vyhledá, možná i ošetří, on se stará i o ty ostatní ovce, vodí je na dobrou pastvu, občas upozorní na nějakého vlka nebo vlka odežene, má ke svým ovcím vztah a rozhodně jim pomáhá, i když jsou některé kousavé - kdo zná zemědělské prostředí, tak ví, že každý kus ve stádě má svou povahu, nejsou všechny ovce jen jednoho charakteru – Pán Ježíš asi neměl ve svém podobentví na mysli především některé dnešní megafarmy o mnohastech kusech na jednotlivce, kde je vše automatické. ( U plně automatické výroby u zvířat je dokázáno výzkumem, že zvířata, nemají – li kontakt s hospodářem, tak vykazují nižší produkci – pokud z nich ovšem stroj nedojí hlava nehlava přes maximum. ) Pastýř ani nemá být ten, který všem preventivně píchá, sype do krmiva, dávky antibiotik, aby se tedy nějak řešil problém církve. Řešit problém každou neděli, to je pak krize. To pak nezabírá na skutečné nemoci nic a nedá se než čekat, až stádo plíživě vyhyne na banální nákazu. Také se ale krátkodobě antibiotikům nemá bránit tam, kde je vážná nákaza. Mám za to, že krize cíkrví ale není něco jako stálý zápal plic, co se dá vyřešit stálým podáváním ATB. Je to spíš i v dobré vůli to nadměrné nadužívání možnosti z kazatelen řešit problémy atd. Jsou přece i jiné kazatelské a pastorační postupy než řešení problému. Ty léčiva jsou u péče u ovcí jen jedna z mnoha oblastí péče. (Kázání o „radikálním obrácení, změně, zásadní otevřenosti vůči novým řešením, novým věcem“ jsou velmi potřebná, dovoluji si je přirovnat k chemoterapeutikům. Když ale vezmu chemoterapeutikum u ovcí, jakékoliv produkty jsou pak nějakou dobu nepoživatelné. Jde o zásadní změnu a pokud ji v danou chvíli jako pastýř musím použít, musím vědět, proč , opatrně a uvážlivě s tím zacházet a rozhodně s tím šetřit. Nejde jen o vytváření neúčinnosti léku při nadbytečném podávání, ale také o to, že by při častějším nadbytečném užívání nebyly žádné produkty, protože po chemoterapeuticích slézá i vlna.) Myslím si, že „naprogramování“ farářů, pastorů a kazatelů by hlavně mělo spočívat (mimo nějaké soubory vědomostí) v tom, aby vedlo bratry a sestry faráře/řky k tomu, co mají v oslovení. Bratr farář. Bratr pastýř. Mělo by spočívat v uvědomění, že farář není jenom pastýř. Myslím tím, jenom pastýř a nic víc. Ve více se reakcích se to objevuje, buď jako stesk, že nemá jen tu pastoraci a kázání nebo i z různých jiných úhlů.

Ještě k té úloze bratrské (sesterské) - Pokud nemají faráři biologického sourozence (nebo s ním mají špatný vztah), ať se podívají, kde to funguje. Ať přemýšlí, co to je, být dobrým bratrem, sestrou. Nemám ráda takové to bratříčkování na potkání mezi křesťany – hele brácho, ségra v Kristu, jdem evangelizovat (rozjímat) do hospody – u třicetiletých starých mládenců (!nechci zde někomu, kdo se neoženil, cokoliv vyčítat – jen někdy mi to neženění připadá, že se singls nemají odvahu přehoupnout do dospělého věku, jako by chtěli zůstat nebo je něco drželo ve věčné mladosti!) Ten bráchoségrovský styl je bratrský vztah jen v určité době – např. když mi bylo 16 a bráchovi 15 let. Farář by měl být bratrem různých věků – dle věřícího – Je mi např. 60, mám bratra 58 nebo 69, tak to už si spolu nepůjdem zatrsat na Veselou zubatou. Ale třeba zajedem na koncert vážné hudby nebo není – li čas, tak se farář může pozeptat, co na té Vltavě rád poslouchám, co jsem říkal na dechovku tuhle sobotu a tak. Ale už když je mi 18, tak je to jiné než 16 atd. Chce to, snažit se mít cit k lidem. Pokud to někomu není dáno přirozeně, tak to hledat. Učit se od farářů, starších apod., kterým to jde. A ještě k té úloze pastýřské. Na to zvládat funkci pastýře by možná i prospělo před , během, po studiu na faráře nějaký měsíc třeba během prázdnin strávit exkurzemi na farmách, v holinkách s vidlemi vyvážet hnůj, vidět ten zázrak narození jehňat, zápasit o život nějakého zvířete třeba i rychlým rozhodnutím podat antibiotika, řešit, co s kopající krávou…shánět pastvu, trávu v situaci, kdy je obrovské sucho a nezaprší, nezaprší. Nebo kdy je obrovské mokro, všichni jsou obalení vrstvami bláta a plesniví i dobře uskladněné seno. Setkat se s vlastní neschopností a potřebou se učit vztahům a komunikaci s vedoucím farmy, spolupracovníky…Naučit se žít s vědomím, že pokud se těm zvířatům něco při mé péči nebo nepéči stane mou vinou, tak že se z toho před vedoucím farmy nevykecám tím, co vše umím na puse o chovu ovcí, lécích, problémech. Nebo o historii chovu ovcí. Nebo už jen o historii zemědělství, či vysloveně drzých poznatcích, že existují nějaká zvířata nebo zda to není vyprázdněný pojem… Chorobnými pochybnostmi, jestli nějaká zvířata na té farmě vůbec jsou nebo nejsou. Zde si dovoluji reagovat i na autora další reakce – pana Jiřího Hoblíka – (ráda bych do Prahy, ale manžel žárlí - :-) To byla legrace. Manžel tu diskusi také čte. Děkuji Vám za pozvání, ale v diskusích se může objevit kdokoliv, z hlediska bezepečnosti se nezlobte, jste – li slušným a poctivým člověkem, že do Prahy za tímto účelem nepojedu.) Je pravda, že vůle jednotlivce neovlivní chod celého oddílu farmy a už vůbec ne celé farmy, s tím souhlasím. Ale v zemědělství to nemá jednotlivec na farmě za úkol. Jestliže se jednou na to kydání a starání se o ovečky dal, tak pokud rezignuje na svém úseku a neřeší to, tak mu to velmi rychle vychcípe. Rychleji než ve sborech farářům. (Lidi jsou asi odolnější než ty ovce.) Anebo pokud opravdu upřímně ví, že to nemůže dělat, tak ať do toho nechodí. Nebo pokud už v tom je, ať má odvahu práci přerušit (od dovolené až po ukončení pracovního poměru) a počkat, zda se mu vrátí síly a vědomí, že jde o povolání. V zemědělství jde o kvalitní zboží až u těch ovcí, v prvé řadě totiž musí být perfektní péče, starost o zvířata, která dá za výsledek dobré zboží v těch zvířatech – zbožím těch pastýřů nejsou ti pastýři či jejich pastýřské postupy, zbožím = výsledkem jejich úsilí jsou ty ovce. Jejich maso, mléko, vlna,schopnost mít dost potomstva, dokonce i jejich pohoda (říká se tomu welfare ), zdraví.

Také se smířit se situací, že na farmě se vstává ve 4, od 5 do 8 je krmení a hnůj, a pak jdu snídat. Pak dělám papíry – protože EU chce i deník na hnůj – to tak do 12, do 14 tam mám veterináře, mezitím někdy stihnu projet se po poli s traktorem, nějakou tu kultivaci louky, hnojení, senoseč, od 14 hodin pak chvíle na rodinu a od 16 do 20 a déle totéž co ráno a zpracovat, co den přinesl, a pak jdu večeřet. Proč to ti zemědělci dělají, když z toho skoro nic nemají?

Ještě k panu Hoblíkovi – pokud máte pocit, že se vše šine do ještě větší bídy – pokud uvidím na svém úseku ve farmě v něčem zlepšení, čisto, uklizeno, naočkováno,sednu si k těm ovečkám a budu se na ně jen tak koukat, tak mám pro dnešek splněno a můžu z toho mít radost, i když ještě cítím kopanec pod žebrem od jedné zarputilé ovce. To, jestli ostatní pracovníci mají ve svých boxech zěmědělsky se tomu říká bordel a lamentují nad tím, jak okolní pracovníci mají taky jen bordel a že z toho jsou v krizi, co s tím naděláme. A pokud to někdo nezvládne dělat a nechce se v tom rochnit, tak je to jeho rozhodnutí a třeba je to i dobré rozhodnutí. Třeba dá poctivě prostor někomu, kdo k tomu bude mít vztah.