Vašimi názory (stejně jako názory ostatních anonymů) se zabývat budu, o tom nic. Nicméně ta přemíra anonymů mě mrzí, zejména u těch, kteří rádi z pozice anonyma vystupují velmi útočně a "statečně". Váš případ to není. Stejně si ale myslím, že vztah farář - sbor už je jistým způsobem "prefabrikovaný". Farář toho ostatně musí stihnout víc, než jen pastoraci a (bohužel) jeho kontakty s lidmi nejsou nikdy oproštěny od toho diářového zatížení, protože farář je kontrolován (a musí být, to je v pořádku), zda se "nefláká". Jednou ze sledovaných a vykazovaných položek je prostě i pastorace, s tím se nic nenadělá. Samozřejmě, že i tyto vztahy musejí zrát, ale měly by být předuzrálé, jako třeba s Vaším lékařem - když jej vyhledáte s bolestí břicha, také nebudete mařit čas komplikovaným navazováním vztahu. V ČCE ale vládne prefabrikovaná nedůvěra, leda v úzkých kruzích. Z toho pak plyne to ostatní, co popisujete. Jsem potěšen, že jste také učitelka - pak jistě víte, že učitel také nemůže pracovat jen s geniální menšinou ve třídě, ale musí umět rozložit svoji aktivitu frontálně. To by ale nemělo být nic nového ani pro faráře. Jako se vyskytují profesně deformovaní učitelé, tak i kazatelé. Jako jsou vedeni k nápravě učitelé, musejí být i faráři.

Že jste pedagog, to jsem tušil už v prvních řádcích Vaší reakce. Víte něco o tzv. aktivizaci. Mnoho farářů vydusilo sbory ne tím, že by byli líní, ale že nikoho k ničemu nepustí. Správně píšete, že farář musí spolupracovat. V knize, kterou doporučuji v oznámeních, se velmi trefně píše, že "duchovní nepůsobí víru, pouze spolupracuje s katechumenem a Duchem Svatým na katechumenově vlastní víře". Obávám se, že u nás je mnoho lidí, kteří by rádi byli všechno ve všem. Doc. Janiš nám na pedagogické fakultě říkal, že "špatný učitel maká a třída se fláká". O farářích, kurátorech a starších se dá říct totéž. Přesto si myslím, že nutným předpokladem spolupráce je komunikace a ta není možná tam, kde nejsem s to mluvit i o problematických věcech (jedna moje spolužačka na KEBF o své farářce řekla, že "neumí stát na kazatelně nahá" - to k tomu Vašemu "svlékání do trenýrek" - v určité cudné míře se to musí).

Nejde o způsob ztrapňování; umět říct svému faráři do očí to, co jste vypsala anonymě na internet (ať to unese, jak chce), by mělo být službou svému faráři. Co když ani na evangnet nechodí, jak se má dovtípit? A proč se má vůbec dovtipovat? Je to skutečně takový problém? Když jsem ještě sháněl kazatelské místo, ve většině sborů nebyli s to normálně říct, jaká očekávání od faráře mají, ačkoliv to má být i jasně definováno ve smlouvě mezi farářem a sborem, ale také je samozřejmé, že když dva navazují vztah, musejí si umět jasně říct, co kdo čeká. Stydět se mluvit, potom utíkat do sousedního sboru či trousit pomluvy o faráři, jak je hloupý, jak nám nerozumí, to bych viděl jako problém, přitom je to v naší církvi dost častý jev.

Ale souhlasím s Vámi i s tím, že s tou mládeží se to nezvládlo. Že ji všichni chtějí bavit, a že je to vlastně urážkou té mládeže. Tady jste se opět projevila v nejlepším smyslu slova jako pedagog. Bohužel, tady je asi dosud nevyjasněná úlaho tzv. farářů pro mládež.