Odpověď na příspěvek: O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící

Od: Anonym: okurka <> ( ---.unet.cz )
Kdy: 27. 12. 2008 20:17
Předmět: O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící

O krizi v církvi z pohledu obyčejné věřící
Nemám ráda anonymy. Ale protože tyto věci jsou ne vždy příjemné a někteří lidé by si to mohli vysvětlit osobně, tak zde vystupuji pod názvem Okurka. Skutečně ale chodím do jednoho sboru ve východních Čechách. Dovoluji si napsat takové drobné postřehy (chci jen dopředu podotknout, že mám s manželem tyto postřehy od více přátel z různých církví - z evangelické, evanglikální, husitské, cébéčka, káesácké, jednoťácké, i slovoživoťácké a i katolické strany). A všude se potýkají s podobnými problémy, i když trochu v jiných věcech. Možná to bude dobou. Myslím si, že krize v církvi není jen v ČCE , krize v církvi se táhne od toho , co to Pán Ježíš nechal na nás a dovolil si odlítnout do nebe. Od té doby je to jedna velká krizovka a bude to až dokud se nevrátí. Když se upřímně zeptáme starších farářů z různých církví, tak se často dozvídáme, že i oni měli problémy, i když na náboženství, do nedělních škol, ke zpovědi atd. chodilo o 300 procent víc dětí, mládeže, starších ….. Teď vážně. Naše rodina chodíme do sboru ČCE ve východních Čechách, a tak se k textu autora můžu vyjádřit jakožto ve východních Čechách a ne někde na Valašsku. Mám za to, že krize je v tom, že se odsuzujeme víc, než by nás odsuzoval Pán Ježíš. Z kazatelen se převážně od mladších farářů line (je zajímavé, že ta generace je se mnou podobně stará - zhruba 30 let a trochu víc), jak nemáme být jako zákoníci a farizeové a že hledat v tom, jak to dělali předkové, je přežitek. Občas dokonce zaznívá odsouzení pro lidi, kteří ztrácejí naději nebo kteří se vracejí vnitřně k tomu, co zažili kdysi. Třeba některý člověk by ale potřeboval slyšet do svého života něco trochu nadějnějšího , právě proto, že je nelehká doba, a tak někdy přestává vidět důvod, aby do kostela chodil - a časem i důvod, aby věřil v Boha…. Či aby do toho kostela chodil rád. Či aby platil salár. ?
Já osobně si do kostela chodím zazpívat. V těch písních mohu projevit sice archaicky, ale alespoň nějak svoji víru. Slyším v nich Pána Boha. Jak ke mně mluví prostřednictvím předchozích generací. Mohu se v nich setkat s láskou a nadějí. Taky chodím do kostela za staršími věřícimi. Fuj, to je fakt nevzdělanecký postoj. Ale - kdyby té Bible a těch zpěvníků a těch lidí nebylo, tak by skoro žádné naděje nebylo. A to by mne ten kostel teda fakt dost „smolil“ – chcete – li i štval - trochu slušněji. Přece žádná instantní řešení jako mají evangelikálové (pst, to se nesmí říkat nahlas, ale hodně to v nás asi je) neberem. Jsme hrdě nad věcí. Věřící je tedy ten, kdo to unese. Evangelikální řadový věřící zase často musí zápasit při kázáních s názory svých pastorů, kteří kritizují tradiční církve a náboženskost, kde se dá. Tak jsem taky ráda, že mají Bible a zpěvníky. Kdyby těch knih nebylo, tak by skoro žádné naděje nebylo.
Na církve Bůh krize dopouští, abychom nebyli tak nafoukaní, tak odsuzující, tak lhostejní, tak liní, takoví hledači nových věcí (všimněme si, kolikrát na kázáních slyšíme jak u evangelíků tak u evangelkálů, že máme hledat ta nová řešení, ty nové věci – v Bibli jsou ale naštěstí i jiná místa – třeba že dobrý hospodář hledá z pokladu víry věci osvědčené a dobré, které se líbí Bohu, bez ohledu na to, jak jsou nové či staré.
Prakticky to v naší rodině řešíme takto – místo kritiky kázání a kazatele vybereme jednu dobrou myšlenku, která se dá doma při obědě rozvinout nějakým užitečným směrem. Kdyby si to kázání člověk celé pustil k srdci, tak by se začal odsuzovat taky (myslím, že máme chodit do sebe, ale ne se odsoudit) a protože by nebyl takový vznešený věřící, jinak věřící , nově věřící, neinstantně věřící, tak by časem možná nebyl žádný věřící. Vždyť ho přijmou mnohem příjemněji do jakéhokoliv taky vymírajícího zájmového kroužku, sokola, zahrádkářů či dobrovolných hasičů, kde je aspoň sranda, není to tak esenciálněesteticky promyšlené, je tam přáteství mezi lidmi, není to tak náročné a ještě můžeme mít radost z dobře vykonaného díla pro mladší a jiné generace….Ten fotbal, ta hřiště a kabiny, to není tak vznešené, je to pro obyčejné lidi - i my jako církev si můžeme dovolit udělat na sborové zahradě pár prolézaček nebo gril. To ani často nestojí tolik peněz. Je to trochu povrchní, ale člověk – a farář je taky člověk - je tvor, který rád dělá věci dobré, má – li k tomu příležitost. Nebo dělá věci zlé, ale i tehdy je mu potřeba naděje a přátelství, které je v Bohu, ale chybí trochu (dost) v naších církvich. A nemuselo by to chybět, kdybychom začali být odvážní a dělali věci třeba i staré, které třeba máme dojem , že by mohly být k něčemu, nebo dělali i věci nové, které ti staří často přijmou klidněji, než si myslíme. Prostě kdybychom dělali. A spolu. Faráři i běžní věřící. Možná nejde o to hledat sáhodlouze, kde v kázáních, aktivitách sboru atd. máme a děláme chybu, jak to nemá být atd. , vždycky bude někdo , kdo se poveze. Ale můžeme se modlit a pracovat . Buď pokračovat, tam kde to nějak jde nebo začít. A nebát se, protože Ježíš Kristus naštěstí řekl, že bude do skonání světa s námi a ne v mlze.
Prosíme, bratři faráři, pastoři a kazatelé, berte to osobně a už se ( i nás věřící) přestaňte odsuzovat. Mějte pro nás i vás i v této složité době naději. Jste taky lidi, máte taky problémy jako my. Kvalitu kázání stejně moc nezlepší ani nezhorší, že se jako my rozvádíte nebo ne, že jste zpronevěřili majetky nebo jste poctivými nebo jste někdy podivní a více či méně nesrozumitelní. Chytří jste a vzděláni dost. Vaše jazyková vybavenost pro vaši práci s námi je současná čeština (případně jazyky menšin). Také pěstujete zvláštní druh ušlechtilého humoru, kterému rozumíte hlavně vy sami ( a někdy s vámi i naše mládež). Kdyby se ten humor trochu zpřízemnil, mohli by se zasmát i ti méně vzdělaní. Přece apoštolové byli taky sbírka pořádně různých temperamnetů a vzdělání. Zcela okázale jim šlo z počátku o penízky atd. Dokonce apoštol Petr uřízl komusi ucho – to by se nemuselo teda opakovat, to by byl skandál v Blesku….Asi to byl rapl. Kdyby ale ležel v nějakých svitkách , tak by se to nestalo. Jako i celá řada dalších věcí, které daly vzniknout rané církvi. Nedivte se, že vás nevěřící hodnotí až za uklízečkami, asi vaši mužskou část málo viděli (a to i my věřící ) s hadrem, štětkou, nějakým praktičtějším nástrojem. Pokud k nám budete otevření a občas s námi uděláte kus práce, i když na to nejste študovaní , tak i když to občas bude působit znepokojení a zmatky, tak to může začít žít. A my všichni s tím. ( Jeden velmi starý pan farář z ČCE, je již v dlouho v důchodu, se mnou a s našimi malými dětmi např.sbíral v létě rybíz nebo hrabal trávu. V jeho věku ho přitom na 99 procent bolela záda. Ale stálo mu to s dětmi se vidět, povídal si s nimi a i oni s ním. Můj skoronevěřící tatínek se obrátil, když viděl kněze, který nenechal babky čistit okna chrámu s vysokými košťaty samotné, to se k němu připojil a bylo z toho chození na přípravu k biřmování, přestože do té doby byl k církvím a duchovním velmi ostražitý.)
S autorem článku souhlasím, že jako záchranný krok moc nevidím přejímání liturgických postupů od jiných církví. ČCE od počátku tyto postupy moc neuplatňovala a navíc v bohatší liturgiii, v barevnějších ornátech a v Bibli obalené jiným obalem nevidím tu Boží zvěst víc než když pastoři chodí v černém rouchu s kravatou nebo v něčem jiném. Pán Ježíš chodil myslím v civilu. Ono je to jedno, v čem chodíme a za jakých liturgických postupů ty bohoslužby sloužíme. Lidi to zpravidla do kostela o moc víc nepřivábí. A pokud to většině není sympatické ( a nejde často jen o starší lidi), bylo by dobré se zamyslet, k čemu je to dobré, když to není podstatné a když to spíš odrazuje. A pokud se to líbí hlavně farářstvu, nechť si zajedou o dovolené na duchovní cvičení do kláštera nebo někam, kde to skrz tu liturgii budou moct lépe promyslet.
S autorem článku souhlasím, že církev nemá lpět na majetku, který stát zabavil katolíkům. Ale měla by se vyjádřit na jejich podporu. Protože když je někdo neoprávněně okraden, máme se ho zastat, ale rozhodně se na tom nemáme přiživovat.
S autorem článku trochu nesouhlasím, že je nutné v současné době dělat další překlady Bible, že to pomůže řešit krizi. Nové překlady u Nového zákona existují (Nová smlouva, Nová Bible kralická ) a přitom to větší víru mezi lidem nevzbudilo. Ani žádné fronty na Bibli, či před křtitelnicí. Nové smlouvy jsem viděla na poličkách stejně smutně zaprášené jako ekumenky nebo bible kralické zastrčené až trochu hlouběji v knihovně. Někteří kazatelé to dokonce využilli pro šíření nenávistným postojům k tradičním církvím a k jinému překladu Bible než tomu „jejich“. Písmáctví v rodinách se nerozvíjí od nového překladu , pokud nějaký současný je. Jsou přece známy příklady lidí, kteří měli jen „vejcuc“ Bible, a taky by se dalo říct, že byli písmáky. Spíš to asi víc souvisí s obyčejnou zbožností a odvahou se modlit a tu Bibli číst v jakémkoliv překladu, který doma mám. Určitě je to ale vždycky zajímavé, když je nový překlad, moc hezké je teď vydání Ekumenky spolu s Biblí kralickou dohromady.
Chápu, že celý ten můj článek je jednostranné povzbuzování (spíš kritika) směrem do řad farářů a že věřící by taky trochu potřebovali povzbuzování nebo upřímnou kritiku a nějaký ten čas zas od farářů. A taky, že jakožto matka na mateřské nemám vytříbený sloh. Třeba ale ten příspěvek k něčemu bude.
P. S. Nakonec - Pokud se teď některý čtenář farář urazí, bude mi to líto, ale nedá se nic dělat, Neplatí to samozřejmě pro všechny v našem seniorátu. Když se přestane tolik jezdit na fakultu do Prahy nebo na různé další a další studijní akce, protože je tam perfektní prostředí spolužáků s fakulty či bývalých spolužáků nebo se nebude celé dny a noci sedět u internetu, tak můžeme být víc mezi lidmi, bude víc času, a pokud si třeba pořídíme psa (ale pokud ho nepořídíte na krk ženě, jako jeden kazatel) nebo budeme chodit pomáhat nebo aspoň poklábosit na zahrádky a dvorky místních věřících nebo něco jiného – přitom se potká i nějaký nevěřící a bude možné s ním navázat kontakt - (možná vám to bude ze začátku trochu proti srsti, občas se do něčeho šlápne), tak se o nás i o dalších dozvíte třeba víc než z těch knížek a internetu – vzdělání je nesmírně důležité, ale když už je člověk vystudovaný, tak pokud si stále udržuje tak velmi časově náročný vztah s papírem či monitorem počítače, tak to nestihne s těmi, které mu Pán Bůh přichystává ke kontaktu v reálném světě. Pokud jsem ale nepochopila správně úlohu faráře v ČCE, do které chodím, tak se omlouvám.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód