Desátek se určitě biblicky doložit nedá. Těžko starozákonní opatření z dob primitivního agrárního způsobu života přenášet do dneška, navíc s novozákonním pojetím oběti.

Snaha po samofinancování nemá uspokojit údajný karpric farářů manipulativně vymáhat desátky, ale zbavit se nelegitimní závislosti na mocenských strukturách a zároveň vybřednout z pozice hracího míčku na politickém hřišti, ať v parlamentu, nebo v senátu.

Dávat je třeba z upřímného srdce, ne proto, abychom si kalkulujíce s tím, že "radostného dárce miluje Bůh" zajišťovali více jeho lásky. Ale miluji své děti a rodinu a snažím se ji opatřit vším potřebným. Miluji-li Boha, musím milovat jeho lid a dávat mu, co potřebuje, bez postrnanních kalkulů. Kdyby všichni členové naší církve dávali na salár původně požadované 1% příjmů, jejich rozpočet by to ani nepoznal, zato při současné průměrné mzdě by i malé sbory hospodařily s docela uspokojivými částkami.

Ale, jak říkal Disraeli: "kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod". Pokud nám to společenství něco dává, či lépe, pokud s ním jdeme za společně slyšeným hlasem, pak se budeme spíš ptát, co pro něj můžeme udělat, a ne, co pro něj udělat nemusímee.