Milý J.J. Zdá se mi, jak tomu je i jindy, že je Halík trochu mimo. Osobně mne třeba nenapadají nereálné snahy a očekávání, nýbrž jen to, co je možné. Stačilo by například nevěnovat se blbostem a věnovat se Písmu, a to ne na způsob přežvýkavců. Je to pro evangelíky něco "nereálného"? A co když bych očekával od církve, aby lidem od frustrací odpomáhala, zatímco k ním vede? A co kdybychom přestali hledat psychologizující vysvětlení problémů, která jsou zamlžující? A co kdyby záleželo na podstatných věcech? A mělo by pak smysl říci: je to jedno, nechme to, jak to je? Nevede strach z frustrace k lhostejnosti?