Teda Láďo, tos mě teda dostal! Tohle bych od tebe fakt nečekal. Člověče, takové umrtvující kvantum zamotaných a stále zašmodrchávaných vývodů, biblickcýh citátů a odkazů na pár jmen, vše to nevyústí do ničeho slovy popsatelného, jen zůstává pocit dobře odvedené práce, že se tím člověk vůbec prokousal a nezhebnul vprostřed, že autor nic neříká, netvrdí, ani to, že je všechno v pořádku, ale ono nakonec přece je, vždyť je dobře, že jsme hříšníci a milovaní …? To myslíš prosím tě vážně? To přece není ani vhodné pro chat, ale ani důstojné upřímného člověka a theologa, za něhož tě považuji a chci považovat dále. O čem to bylo?

Naprosto zbytečný byl zdlouhavý exkurs o pojmenovávání sviňáren. Sviňárny je potřeba prostě pojmenovávat tehdy a tam, kde se dějí, ne řešit, co kdysi kdesi kdosi myslel v nějakém dopisu, byť se tento v mezičase stal součástí Písma svatého. Kritizovat je nutné to co se děje, je-li to kritiky hodné. A tohle je. Zlehčovat pojmenování takových jevů je blízké útěchám falešných proroků kolem Jeremiáše, kteří proti jeho zlověstem stavěli moc Hospodinovu, jeho přítomnost s (pravda chybujícím, ale neustále milovaným) potomstvem svých praotců.

Že jsme milováni a náprava nepřijde od naší píle a dobré vůle, to snad ani Tomáš nezpochybňuje. Stejně to ale neznamená, že by nás byť jen náznak toho, že nežijeme ve shodě s tím, co hlásáme a co jsme pověřeni zvěstovat, nemělo trápit, že nejenom kázat poctivě slovo Kristovo, ale také jej zachvávat, to přece není s tím vším v rozporu. Pokud jde o tu restituci, to už je úplně nepoctivé: píšeš jednak o vnějších efektech. Ale jediný efekt, který máme sledovat, je chození před tváří Hospodinovou (starozákonní ekvivalent etiky). Kdo a jak to vezme není důležitější, než že se podílíme na něčem, co je nepoctivé a nemůže před Bohem obstát! Spoléhání tu na dary ze zahraničí, tu na stát nás skutečně korumpuje. Milostivý čas od Pána už jsme měli a prošvihli neustálou útěchou, že to za nás někdo zatáhne. Musíme tuhle satanskou pupeční šňůru prostě přetnout a začít chodit po svých. Lidi v ČCE si budou muset ujasnit, zač jim slovo Boží stojí, zda dají víc na drahou zahraniční dovolenou, či na svůj sbor. Sbory budou muset přemýšlet, zda občas nevyhazují peníze na nesmyslné investce a pod.

S těmi slabými máš pravdu - působil jsem na dvou sborech, kde by se lidé rozdali, ale nestačilo to. Ale to není argument pro další parazitování na státu, nýbrž pro vzájemnou solidaritu mezi sbory, jak v odpovědi bratru vršovickému kurátorovi sám autor výchozího článku připoměl.

Co se týče ekumenické diplomacie, sám víš, že už jedno jednání se státem zhatili naši ekumeničtí partneři, zcela bez ohledu na smlouvy a dohody s námi o společném postupu. Proč se máme ohlížet na ně my? Ale mnohem podstatnější je, že naší a ne jejich povinností je zachovat se správně, na našem místě a za nás. Oni mají zase chodit před Pánem sami za sebe. Každý jsme zodpovědni Pánu za své jednání, ne za koordinaci s druhými, jdou-li chybným směrem. Můžeme jim nabídnout, aby se odřekli tohoto obchodu se státem spolu s námi, ale pokud odmítnou a my dojdeme k závěru, že se s nimi do stejného hříchu vrhat nemůžeme, musíme je v tom nechat samotné. To se poukazováním na situační rozměr etiky neokecá.

Snad tě tou kritikou nenaštvu, ale tohle se mi názdálo hodné člověka tvého formátu.