Zdá se mi, že "analýza vystřelená z koltů hluboce zavěšených" je celkem trefná a v mnoha věcech pravdivá. Teď už jen, aby vystřelená kule trefila ten správný cíl…
Nicméně, přestože se mi zdá analýza trefná a situace na mnoha místech církve dost žalostná, tak mě nějak nejde přes pusu mluvit o "krizi
ČCE". Jednak s ohledem na mnohá místa a sbory
ČCE, kde to třeba tak krizové není, nebo kde se krize stala příležitostí k nějakému posunu nebo změnám (myslím, že je lhostejné, je-li těch či oněch většina či menšina). Ale snad především proto, že si s "krizí
ČCE" nějak neumím poradit, natož jí řešit. Zato si dovedu představit, že se bavíme o příznacích krize či dílčích problémech a snažíme se řešit ty. Možná to časem pohne i s celkem. Mluvit o "krizi
ČCE" jako takové se mi ale zdá dost obecné a asi celkem neřešitelné.
Tomášův článek dává dost materiálu k rozhovoru o těch konkrétních věcech. Nevím, jestli se to dá rozpitvávat na internetu. Něco z toho, co mě k tomu napadá a týká se spíš toho ranku problémů "farářských", tedy do vlastních řad (možná opakovaně):
- přes stálé omílání toho, jak máme to všeobecné kněžství, farář je namnoze na sboru samotář. Ať už proto, že nikoho nepustí ke spolupráci, nebo proto, že se nikdo nenajde (může souviset, třeba ho nikdo pořádně nehledal).
- chybí více sborových pracovníků (třeba katechetů, pastoračních, dobrovolníků apd…), nejsme moc zvyklí, že by měli či mohli být a že by to bylo přínosem. Už jen pro to, že málokdo oplývá veškerými obdarováními, a když tak je těžko může zvládat všechny provozovat. A když je provozuje, tak jedno na úkor druhého. Nebo na úkor rodiny, či svých nervů.
- asi jako faráři často neumíme moc spolupracovat, nebo nechceme - ať už s kolegy, či se sborovými spolupracovníky. Klást důraz na spolupráci.
- nevim, jestli bychom skutečně neměli nechat místa, kde to nejde nebo nemá nějakou reálnou naději na rozeběhnutí a lidi nedaj najevo (dost konkrétně), že o tu práci stojí. Přitom by bylo potřeba rozvíjet práci jinde, kde to jde, kde o to stojí a snad by to mělo nějaký efekt (já vím, je to blbý slovo). Máme misijní podporovaná místa ale oni jsou to často místa spíš udržovací. Problém administrace takových sborů - defakto tím trpí i sbor administrátora (zvlášť při velkých vzdálenostech). Rozumně soustředit a využít síly.
Tak to ještě dalších pár výstřelů z koltů, možná nepřesně zamířených. Myslím, že ten článek o "krizi" stojí za rozhovor a za to něco s tím udělat. (Možná ne tady na internetu, to aby člověk furt u tý bedny seděl.) Možná to nějak rozsekat a udělat z toho témata na pastorálku, presbyterku či konventy či na sborové besedy a schůze staršovstva. A možná ne s nějakou zbytečně blbou náladou. Ani s pocitem, že jenom na tom teď záleží. Jsou to věci, které se nám prostě z nějakých důvodů přihodily a teď je třeba je řešit nebo o nich aspon mluvit. Třeba se z těch rozhovorů něco nového vyraší. A snad se to už někde děje (nevíte o tom?!) Tož tak :-)
