Žádná krize ČCE neexistuje. Církev roste a vzkvétá, všude se něco děje, celá Česká republika se do ČCE hlásí, takže její farní úřady kolabují pod náporem přihlášek, všichni jsou tak štědří, že k úplnému oddělení ČCE od státního rozpočtu dojde co nevidět, zřídí se stovky nových duchovenských míst a ještě zbude na podporu charitativní organizace Evangelík v tísni, všichni evangelíci se navzájem milují, až se ze samé lásky umačkávají, ale protože láska hory neničí jako těžba surovin, nýbrž přenáší, také křísí všechny umačkané, všichni evangelíci jsou hrdí a sebevědomí, sečtělí znalci Písma a neohrožení zastánci Pravdy, nikdo o nikom křivého slova nepronese, samozřejmě jsou všichni ke všem uctiví, slušní, pozorní, laskaví, bez ohledu na to, jak kritické myšlení se v ČCE podle její dobré tradice pěstuje, skládají se stále nové a stále krásnější písně, které se zpívají až do zemdlení, a nikoho to neomrzí, nakladatelství Kalich chrlí evangelických tiskovin, že by ty tituly už nikdo nespočítal, reformace probíhá v plném proudu neustále, vyznavač kam se podíváš, modlitby hlaholí o sto šest, nebe se podobá jednomu velkému Ježíšovu úsměvu a země se třese od toho, jak v pekle z rozkvětu ČCE trpí i sám ďábel.