Odpověď na příspěvek: Až Kamarád přijde soudit...

Od: Anonym: Robert Jan Hřebíček <> ( ---.209.broadband2.iol.cz )
Kdy: 22. 11. 2006 23:09
Předmět: Až Kamarád přijde soudit...

Dobrý den všem diskutujícím, bez ohledu na věk či Svítákovou příslušnost :)
Nesmírně mne zaujala bitva, která se tu strhla, a rád si v ní také vystřelím. Dříve, než se dostanu k divnému názvu svého příspěvku, pokusím se zodpovědět klíčovou otázku - pro koho farář?
Někteří smířlivější přispěvatelé, jak jsem měl možnost se dočíst, dospěli pro přečtení článku našich neoorthodoxů k závěru, že máme-li faráře pro mladé, měli bychom mít i faráře pro staré.
Zeptám se: Budeme tedy mít i faráře pro muže a pro ženy? Vždyť obě skupiny jsou si v lecčems hodně nepodobny a jistě bychom tím vyšli vstříc současným gender trendům. A co dál? Mějme faráře pro blonďáky a plešouny, ba i pro pejsky a kočičky - vždyť časopis Český bratr nedávno přinesl vážně míněný článek o vysluhování Večeře Páně pro zvířata - zajímavé je, že se proti němu nezdvihl ani zadaleka takový odpor jako proti vcelku střízlivému článku pánů Balcara, Kupky a Pavelky (in alphabetic order) - není spíš tohle "symptomatické" pro úroveň diskuse uvnitř ČCE, pane Brodský? (viz Vaše odpověď T. Pavelkovi z 21.11.)
Ti, kdo říkají, že farář pro mládež je instituce na místě, nepochopili dobře ani křesťanskou řeč o člověku, ani úlohu Církve ve světě, a tudíž ani křesťanskou řeč o Bohu, theologii. Na místě není samozřejmě ani farář pro jakoukoli jinou skupinu (o polních kaplanech či farářích vězeňských to neplatí - voják z fronty ani mukl si do běžného kostela odskočit nemohou).
Člověk před Bohem stojí jako člověk, člověk obecný, bez ohledu na dějinnou, třídní, věkovou či jinou příslušnost. To, co nás od Boha odděluje a čím nás k sobě zase on může připoutat, patří právě do kategorie obecného - proto máme o člověku jasno prakticky už v prvních kapitolách Geneze. Co je na nás specifické, podmíněné, to nepatří do referenčního okruhu theologie a nemělo by to příliš zajímat ani faráře - ať se tím zabývají psychologové, sociologové a jiní, kteří k tomu mají nářadí.
Pokud s výše zmíněnou tezí nesouhlasíte, odpovězte mi, prosím, na tohle - jak se má farářova/kazatelova řeč k mladým lišit od řeči ke starým? K mužům a ženám? Komukoli jinému? Jsou snad mladí menší hříšníci než staří? Čtou snad jinou Bibli? Vykoupil je někdo jiný než Kristus? Farář není vedoucí od skautů, ani psycholog, ani sociolog - pokud potřebuji v životě jednoho nebo druhého nebo třetího ze jmenovaných, půjdu za nimi, a ne za farářem. Proč bych chodil za kováříčkem, mohu-li jít za kovářem.
Má-li farář/kazatel být mužem na svém místě, musí být tedy především farářem/kazatelem. A jako takový se, z definice, obrací vůči člověku jako takovému - ne ke starci či jinochovi.
Nenarodil jsem se do ČCE - prošel jsem nejprve jedním letničním sborem. Nebyla tam instituce mládeže, ale občas se konaly tzv bytové skupinky. Ať už si o letničních myslíte cokoli - když jsem ve svých 14 letech sdílel komorní comunnio s šedesátiletým pánem, mladými manželi s malým dítětem a třemi mládežníky, bylo to velmi příjemné - cítil jsem se jako člen společenství, které spojuje Kristus - ne věk či koníčky atd. Na to jsem chodil jinam.
Praktické dopady: Současná evangelická mládež mi často připadá jako skleníček s květinkami - jsme na sebe hodní, hrajeme na kytaru, pijeme pivo a pokud možno se neznepokojujeme náboženstvím - co kdyby si bratr myslel něco jiného. Jsme zejména mladí. V knihovně máme sice Zásady ČCE a podobné starožitnosti, ale kdo by jim věřil - vždyť přeci my dnes "sdílíme" (zaklínadlo dneška), zatímco theologické myšlení a vazba na dědictví předchozích generací nás rozděluje - říká totiž některým lidem, myšlenkám a postojům NE!, a to se dnes nenosí, zvláště ne mezi svěží mládeží - zazpívejme raději song ze svítáku a opečme si buřta.
Buřty taky peču, na pivo taky chodím, s lidmi svého věku se také scházím, většinou jsou i stejného vyznání, ale nepotřebuju k tomu církev a jednu z jejích institucí. Církev potřebuji k tomu, co jinde nenajdu, stejně se to dá říci i o faráři - kazateli.
V průběhu diskusí se spolužáky a kamarády z ETF jsem se přesvědčil, že v současné ČCE mohu tvrdit, že Ježíš nebyl pravý Bůh a pravý člověk, že není Trojice a že vysluhování Večeře Páne je spíš terapeutická seance. V momentě, kdy se pokouším dovolat theologického argumentu z klasické výbavy theologické diskuse - z Písma, starých dogmat a tradic protestantismu - ocitám se mimo. To už se dnes nenosí. Pročtětě si příspěvky z diskuse a zjistíte, že je tam málo zájmu o theologii na straně těch, kteří by za Svíták a Mládež a jejího faráře cedili krev.
Kdysi jsme byli jedním politikem přirovnáni ke "spolku zahrádkářů" - tehdy to všechny naštvalo a štve je to dodnes. Je to však ještě horší - zahrádkáři alespoň povětšinou vědí, že bez zahrádek jsou k ničemu, solí která nesolí. A psychologové v talárech s tabulkami, kteří tak zasvěceně vyprávějí o specificích práce s mládeží, tuto základní znalost účelu často postrádají.
Z úst jednoho ze současných kazatelů, velkého milovníka Svítáku a odjakživa zapáleného družby mládeže jsem slyšel mládežnickou formulaci, že "Ježíš Kristus je náš kamarád". Opravdu? Opravdu nám tolik chybí základní povědomí o účelu církve a o "conditio sine qua non" křesťanské víry, že jsme schopni tohle říkat a kupodivu se kvůli tomu nehádat, myslím zapáleně nediskutovat? Opravdu říkáme "přijď, Kamaráde", opravdu Pavel v Písmu říká "ne já, ale Kamarád", a opravdu přijde Kamarád soudit živé i mrtvé?
Tahle ušmudlaná úroveň theologického zápalu mladých bohoslovců a mizivá míra souhlasu dnešní mládeže s přejatým dědictvím by měla být předmětem bouřlivých diskusí, a ne to, když někdo poměrně mírným a navíc (a zejména!) pravověrným článkem poukáže na některé nesrovnalosti, které bohosloveckému myšlení vyvstávají při pohledu na dnešní formu práce s mládeží v ČCE. Aniž by dokonce zpochybnili samu instituci mládeže, a to jim zase vytýkám já!!! :))
Přeji všem hezký den.
R. J. Hřebíček

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód