Není zdravému mladému člověku spíše nepříjemné, když se o něj přehnaně pečuje? Není, vzhledem k tomu, že „ateizovaná“ společnost, v níž žijeme, se ráda věřícím dětem posmívá a jejich víru považuje za jakousi slabost, je třeba, aby alespoň ve sboru našli zdravé společenství, kde by mohli posilovat svoji víru. Dětem a mládeži je ale spíše nepříjemné, když jsou do kostela nuceni, aniž by sami měli proč, chodit. A jsou rádi, když mohou po konfirmaci „odlétnout“. Normálně mladého člověka opečovávání spíše štve. Spíše mi přijde divné a snad trochu nezdravé, že dnes mládeži často nevadí nebo je dokonce vyžaduje. Je mi divné, když někdo v 15ti nechce být brán jako dospělý, ale jako "mládežník". Mladého člověka štve opečovávání hlavně v oblasti rodinné, tedy tam, kde se cítí být středem svého světa. Od sboru jakousi péči vyžaduje, protože např. ve škole často bývá odstrkován. Ale později chce být brán jako dospělý, jenže tím, že nedostává odpověď na své otázky víry, tak vyžaduje alespoň tu „nedělní“ péči…