Jen pár poznámek na okraj: článek vznikl ze společného silného dojmu, že je v naší církvi jednostranně protěžovaná jedna skupina, tj. mládež. Byla nám vytýkána přílišná obecnost a nekonkrétnost. Dobrá, tedy konkrétně. V naší církvi funguje pozoruhodná funkce faráře pro mládež. Nechci ani v nejmenším zpochybňovat erudici konkrétních lidí, kteří se jí zhostili. Vím, že to jsou často bratři upřímně věřící se sociálním cítěním. Ale funkce sama se mi zdá velice, velice nešťastná. Opravdu, k čemu „faráři pro mladé, pro ty, kteří beztak mohou chodit do kostela běžného farního sboru, jen když chtějí?“ Naše církev má, jestli se nemýlím, 5 farářů speciálně pro mladou generaci: 2 studentské a 3 faráře pro mládež. Oproti tomu jednoho jediného faráře v Diakonii, v místě, kde je duchovní podpora tak nutná. Jestliže se v církvi řídíme Písmem (to snad doufám ještě ano…), kde jsou tak často zmiňované vdovy, sirotci a bezdomovci? Kde máme své Charity a Naděje, tedy instituce starající se opravdu o ty nejpotřebnější? A kolik v nich máme farářů? Jak naše církev tlačí na možnost, mít větší zastoupení farářů v nemocnicích. Místo toho se jezdí na vody a rožní. Na stránkách evangnetu je vedle odkazů na senioráty, sbory, kazatelské stanice a kazatele také odkaz mládež. Proč ne Bohoslužby či biblické hodiny? Proč ne Diakonie? To je mládež opravdu tak strašně důležitá? V rozpočtech seniorátů bývá, kromě běžných položek, také kolonka mládež. Proč? Proč by měla církev financovat speciálně jen mládež, která si v nejhorším na své akce může přivydělat na brigádách? Neustále se konají nějaké sjezdy mládeže, seniorátní a celocírkevní. Jediná obdoba pro nejstarší generaci, o které vím, je právě chotěbořský pobyt, za který jsem velice vděčný. Absurdní je poznámka Jaroslava Coufala, že starší mají „své biblické hodiny“. Nechtěně nám dává za pravdu v tom, že generační rozdělování sboru je špatné. Biblické hodiny jsou celosborovou akcí – stejně jako Bohoslužby. To, že tam mládež nechodí je důkazem toho, že je cosi v nepořádku. Aby nedošlo k mýlce: náš článek není PROTI mládeži. Práci s mládeží vůbec nezavrhujeme, na svých sborech mládež máme a nepodceňujeme ji. Ale její přeceňování v církvi vidíme jako očividné selhávání církve, která má být otevřená všem, od nemluvněte až po důchodce, a oporou má být především pro potřebné, nikoli pro ty, kdo jsou v rozkvětu sil.