Odpověď na příspěvek: Re: Přehlížené mládí

Od: Kazatel ČCE Tomáš Pavelka <>
Kdy: 16. 11. 2006 21:20
Předmět: Re: Přehlížené mládí

(Pro případ, že by se vše řadilo od nejnovějšího, toto je druhý bod.)
"Sbory nemají nadějnou přítomnost – chybí jim mládež!"
Nemohu než citovat 2. dopisu do Korintu:
Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: 'Nachytá moudré na jejich vychytralost'; a jinde: 'Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.' A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.
Ano, naše je všechno! Naše naděje není v našem počtu, věku - ani u Izraele to tak nebylo. Naopak, jako u něj, v našem vyvolení. I kdyby zůstal ve městě jen jeden křesťan, již ve víře ve Vzkříšení získal vše - nadějnou přítomnost, blaženou budoucnost. Kázal jsem asi před půl rokem v zatím největším kostele. Bylo nás tam sedm. Měl jsem radost z těch (starších) lidí, kteří směřují celý život k věčnému životu, měl jsem radost, že i ve svém mládí smím jít s nimi. Po bohoslužbách jsem měl skoro chuť každého z nich obejmout - i z jejich strany jsem takové duchovní obětí cítil. Byl to jeden z mých nejhezčích zážitků.
Náš základ je Ježíš Kristus ve svém slovu, viditelném a neviditelném. V Písmu a ve svátostech. To je základ. A Písmo se na bohoslužbách snad čte pořád, i ty svátosti se párkrát do roka vysluhují. Že jsou kázání, vystavěná na Písmu, někdy slaměná? Na obecné rovině - kazatelé jsou jenom lidé. Bohoslužby nejsou jen kázání, ale především čtení Písma, svátosti, modlitby, písně, požehnání. Když se jedno ne zorvna podaří, pro jiné stojí za to zůstat. Když mě to v jistém pubertální vzdorovitosti v kostele nebavilo, řekl jsem si: Ale co, aspoň jsme se ve Jménu Božím sešli. (spíše na okraj - že se v kostele nudím může být také tím, že čekám, že dostanu vše až pod nos, nechce se mi třeba podstupovat společně s kazatelem jeho zápas o pochopení Písma). To pokud jde o ten základ. Kázání může být nudné také proto, že jsme nudným učinili samo své pochopení Písma. Že jsme už předem odstranili všechno, co nás dráždí. Písmo činí dramatickým zázraky, mezní situace, zrcadlo nastavené lidské vině. Když se vše nepžíjemné nebo nadpřirozené vypustí,těžko pak z toho zbytku vyčarovat nějaké drama. Můžeme se uchýlit ke klišé typu: Bůh nás má rád. Z praktických důvodů - kazatelé byli dříve často vrháni do práce bez homiletické, rétoriské přípravy. Dnes církev klade moudře na tuto průpravu důraz. Je spíše třeba obdivovat, že se mnoho kazatelů samostudiem v tom přívalu povinností vypracovalo na skutečné mistry. Naše generace dostala řadu vodítek, oni v tom byli úplně sami - režim vzdělávání duchovních všemožně stěžoval. Každopádně, základ slova a svátostí v bohoslužbách je a to neumenší ani naše chatrné kazatelské stavby na tom základu.
Tomáš Pavelka

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód