Vztah ke státu

Průvodce Českobratrskou církví evangelickou > Vztah ke státu

Novozákonní spisy ukazují, že se Ježíšovi stoupenci a křesťané prvotních sborů vydali ve vztahu k vrchnosti cestami, které on naznačil. Zdůraznil věrnost Bohu, ale neodmítal platbu daní římskému císaři. Nesdílel odpor horlivců zvaných zéloté a odmítal pro sebe násilnou sebeobranu. Sám byl vydán na popravu představitelem okupační mocnosti, když „trpěl pod pontským Pilátem“. Vzkříšením však je všem mocnostem nadřazen. Apoštol Pavel v 13. kapitole dopisu Římanům vybízí křesťany, aby se konáním dobra vřadili na své místo pod vládou vrchnosti, která stojí pod boží svrchovaností a současně připomíná, že vládcové jsou v boží službě, drží-li se svých úkolů. Jsou však s to se tomuto poslání vymknout. Zjevení Jana 13 říká, že se vrchnost může stát šelmou, která uráží Boha, lidé ji obdivují a současně před ní klekají. Prvokřesťanské sbory byly vedeny staršími a tato presbyterní správa odkazuje k demokratickému systému.
Demokracie založená na svobodných volbách je systém, jímž občané dočasně pověřují ke správě věcí veřejných osoby, kterým důvěřují. Tito lidé mají dbát o svobodu a odpovědnost, spravedlnost a řád, práva a povinnosti, solidaritu a ohleduplnost při tvorbě zákonů a při výkonu moci. Existují také hnutí, která střeží důstojnost občanů a jejich lidská práva; u nás byla takovým hnutím např. Charta 77, která v zastání nekonformních skupin a v navázání na helsinské dokumenty tyto hodnoty obhajovala v době komunistické nadvlády.

okupace

Českobratrská církev evangelická se po roce 1918 těšila respektu ze strany státu a konala nerušeně své dílo. Vše se změnilo německým záborem pohraničí v roce 1938 a ustavením protektorátu v roce 1939. Byl to umělý útvar podřízený dozoru německého říšského protektora, který zde zastupoval germanizaci a plány na vysídlení, poněmčení nebo vyvraždění Čechů ve smyslu slov protektora Reinharda Heydricha, že zde ostatně Čech nemá co pohledávat. Církev a její sbory pod tímto příkrovem násilí žily ve snaze nedopouštět se kompromisů a v očekávání osvobození ze strany válčících spojenců. Do činnosti odbojových skupin, zpravodajské činnosti proti okupantům i partyzánských oddílů byli však zapojeni i někteří faráři a členové českobratrských sborů, vždy s rizikem výslechů, věznění a smrti. A mnozí v tomto zápase položili život. Nadto na sbory doléhalo pronásledování Židů. Mnozí křesťané a sbory se pokoušeli něco dělat na jejich ochranu či se zapojovali do jejich ukrývání.

komunismus

Poválečná obnova československého státu, při níž byl proveden také odsun Němců, byla spjata s hledáním politické orientace. Demokratická struktura byla ovlivňována malou připraveností demokratických stran a cílevědomou vůlí strany komunistické. Ústupností demokratických stran a prezidenta a tvrdým postupem komunistické strany, demisí demokratických ministrů a doplněním vlády ze strany komunistického předsedy se dostala v roce 1948 k moci komunistická strana. Ta se povýšila nad stát prohlášením o své vedoucí úloze. Stát fungoval, ale celé jeho směřování bylo ovlivňováno vůlí komunistické strany zase ještě ovlivňované ze Sovětského svazu. Došlo k násilné přestavbě hospodářství, ale také k soudním procesům, věznění i popravám těch, kteří se nepodrobovali politice komunistické strany. Život společnosti prošel několika fázemi, tvrdou v padesátých letech, liberálnější v šedesátých letech, nadějnou v roce 1968 a zase nově a jinak tvrdou po okupaci země pěti armádami sousedních států – při tzv. normalizaci. Teprve rok 1989 přinesl zásadní obnovu demokratické struktury státu.
Českobratrská církev se svou Synodní radou, seniorátními výbory, staršovstvy a sbory a také bohoslovecká fakulta žily a pracovaly v těchto poměrech. Kazatelé vstupovali do služby ve sborech se státním souhlasem a spolu se staršovstvy měli co do činění s církevními tajemníky na okresech a krajích a někteří byli nadto obtěžováni tajnou Státní bezpečností. Mnoha farářům byl státní souhlas odňat, jakmile se státní správě znelíbili pro své postoje. V těchto situacích byly církevní orgány, ale i bohoslovecká fakulta, vystaveny otázce, zda se postižených zastanou, anebo se od nich distancují.

obnova demokracie

V obnovené demokracii po roce 1989 církev chápe stát jako instituci, která nepropadá ideologickému znetvoření, ale hledí si správy veřejných věcí se smyslem pro právo i povinnost, v obhajobě lidské svobody a důstojnosti jednotlivce, v úsilí o rovnost občanů a spravedlivý vztah k menšinám a cizincům, v toleranci různých názorů a vyznání. Politické strany mají dbát o takovéto fungování státu a pracovat ve prospěch společnosti doma i v mezinárodním měřítku. Církev usiluje o vysoké pojetí státu a odmítá pohrdání státem. Má však být připravena pozvednout svůj hlas tam, kde by byla moc státu zneužita a stát se zpronevěřoval svému poslání. Do této souvislosti patří také modlitba za vládce a za ty, kteří mají v rukou moc ve smyslu 1. epištoly Timoteovi 2.

jednání církví a státu a role církví ve státě

V době po roce 1989 církve jednaly se státem o otázce restitucí církevního majetku, zabaveného komunistickým režimem. Římskokatolická církev ji spojuje s otázkou odluky a financování duchovních z vlastních zdrojů. ČCE by v současné době z vlastních zdrojů nemohla platy farářů uhradit. V úhradě platů farářů státem spatřuje většinou to, že stát si duchovenské práce váží. Platy jsou nicméně nízké a církev je zvyšuje pomocí Personálního fondu. Ve svobodné společnosti církev vstoupila do veřejného prostoru dílem Diakonie ČCE, působením v mediálních prostředcích, v duchovenské službě v armádě a ve vězeňství a zaujímáním stanovisek pro veřejnost, jakým bylo např. stanovisko z roku 1995 k problematice vysídlení sudetských Němců. Církev má mluvit a jednat v duchu evangelia pravdivě při hodnocení minulosti, v odpovědnosti za společnost a stát v současnosti i v naději na spravedlivější svět zítřka.
(Jan Čapek)