Práce s dětmi má v ČCE dlouhou tradici. V letech komunistické diktatury probíhala však žel ve značně omezené míře a na intenzitě nabyla opět až po roce 1989.

Těžiště církevní práce s dětmi leží ve sborech. Společenství sboru není omezeno věkovými hranicemi, a proto by i děti měly mít možnost vnímat, že jsou jeho součástí. Ve většině sborů probíhají každou neděli dětské bohoslužby, tradičně nazývané nedělní škola, kde se děti jim přiměřeným způsobem seznamují s biblickou zvěstí. Nejedná se však o pouhé vyučování, i tato shromáždění by měla zachovat ráz shromáždění bohoslužebného. Proto jejich součástí bývá mimo jiné společný zpěv (často jsou používány zpěvníčky pro děti Buď tobě sláva, příp. Zpívejte s námi), biblické čtení a modlitba. Podíl propojení dětských bohoslužeb se shromážděním dospělých bývá v různých sborech odlišný, i když obvykle slaví dospělí i děti alespoň část bohoslužeb pospolu. Vedení dětských bohoslužeb má ve většině sborů na starosti skupina dobrovolných spolupracovníků, tzv. učitelů nedělních škol.

Důležitou se stává i účast dětí při společném slavení večeře Páně. Děti přicházejí se svými rodiči a přijímají požehnání, v některých sborech je jim rozdílen i chléb a víno.

V mnoha sborech bývá pravidelně pořádána tzv. rodinná neděle. Celé bohoslužby pak společně slaví děti i dospělí, jejich obsah je však přizpůsoben dětským účastníkům. Někde následuje společný oběd a další program pro děti i dospělé.

Důležitou součástí sborového života bývá uvedení vánoční, příp. také velikonoční hry, kterou děti společně s dospělými pomocníky připraví. Shromáždění, kde děti tuto hru hrají, bývá tradičně jednou z nejhojněji navštívených sborových událostí, jíž se často účastní i takové rodiny, které se jinak životu ve sboru již značně odcizily, nebo se na něm ani nikdy nepodílely.

Během týdne se na mnoha místech koná výuka náboženství či biblická hodina pro děti. Probíhá většinou ve sborových prostorách, vyučování ve škole bývá z různých důvodů spíše výjimkou. V některých sborech se děti vedle toho scházejí např. v dětských klubech, mnohde se také pravidelně setkávají maminky s malými dětmi.

Starší děti (třináct až čtrnáct let) se účastní konfirmačního cvičení, které probíhá po dobu jednoho až dvou let. Děti se zde učí promýšlet svoji víru i životní hodnoty v širší souvislosti celé biblické zvěsti, tradice církve i společenství konkrétního sboru. Měly by se zde proto systematicky a podrobněji seznámit s charakteristickými obsahy biblických textů, se základy věrouky, s církevními dějinami i s vyznáním a životem Českobratrské církve evangelické. Také jejich sbor by se jim měl stát místem, kde se mohou zapojit do společenství těch, kdo jsou spolu na téže cestě. Konfirmačního cvičení se mnohdy účastní vedle dětí z rodin, kde je víra neodmyslitelnou součástí života, i takové děti, které sice byly pokřtěny, ale v křesťanské víře vychovávány nebyly. Pro ně se konfirmační cvičení může stát první příležitostí k seznámení s křesťanstvím jako žitým náboženstvím, které může napomoci základní orientaci v životě.

Konfirmační cvičení bývá ukončeno slavností konfirmace, jejíž obsah se v současné době stává předmětem nového promýšlení. Mladí lidé, kteří byli pokřtěni jako malé děti, se zde ke svému křtu přiznávají, byť poznávání toho, co vše to v životě znamená, tím není završeno. Při slavnosti konfirmace potvrzuje zároveň sbor, že přijímá tyto mladé lidi do svého středu, a modlitbou jim pro jejich další život víry vyprošuje dary Ducha svatého.

Mnoho sborů pořádá pro děti i mládež výlety, víkendové akce a letní tábory. Těchto akcí se často účastní nejen děti ze sboru, ale také děti z prostředí necírkevního. Zvláště v menších komunitách bývají hlavně letní tábory jedním z důležitých prostředků, jak sbor otevřít svému okolí. Také pro celé rodiny i jednotlivce všeho věku organizují sbory společná setkání a vícedenní pobyty.

Práce s dětmi probíhá i na úrovni seniorátů. Pro její podporu zřizuje většina seniorátních výborů poradní odbory, jejichž členové jsou jmenováni z řad farářů i jiných členů církve, kteří se prací s dětmi zabývají.

Pro učitele nedělních škol a náboženství organizuje většina seniorátů pravidelná setkání. Zde probíhá vzdělávání těchto učitelů formou přednášek na různá témata a důležité je ovšem i vzájemné sdílení zkušeností.

Také senioráty pořádají pro děti (z církevního i necírkevního prostředí), případně pro rodiny s dětmi, různá setkání, výlety, tábory a víkendové i delší pobyty.

Některé senioráty zřídily pro podporu své práce s dětmi i občanská sdružení (např. Kálef, Communio viatorum), zvláště z toho důvodu, že tato občanská sdružení snáze dosáhnou na dotace poskytované pro práci s dětmi státem, místními samosprávami i nejrůznějšími nadacemi.

Organizaci a podporu práce s dětmi na celocírkevní úrovni má na starosti oddělení výchovy a vzdělávání Ústřední církevní kanceláře. Toto oddělení spolupracuje s poradním odborem pro práci s dětmi jmenovaném Synodní radou. Jejich činnost se soustředí převážně na dvě oblasti.

První a obsáhlejší oblastí je podpora katechetické práce ve sborech. Pro učitele nedělních škol a náboženství jsou ve spolupráci s autory z řad farářů i jiných theologicky vzdělaných členů církve vydávány pomůcky (katechetické příručky a pracovní listy pro děti). Jednou ročně je pořádáno setkání těchto učitelů se vzdělávacím programem. Odbor se v současné době snaží nabídku vzdělávání rozšířit např. víkendovým setkáním pro ty, kdo s touto formou služby ve sboru začínají.

Do druhé oblasti práce oddělení výchovy a vzdělávání i poradního odboru spadá organizování celocírkevních letních táborů a pobytů pro rodiny s dětmi v Táboře J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí. Hlavně o rodinné pobyty je velký zájem, účastní se jich rodiny s dětmi všech věkových kategorií, pro děti bývá většinou připraven zvláštní program. Na letní tábory, které jsou otevřeny dětem bez rozdílu vyznání (děti nepocházející z ČCE tvoří většinou zhruba polovinu účastníků), přijíždějí pravidelně také děti z české menšiny na Ukrajině (z vesnic Bohemky a Veselynivky), několikrát se jich účastnily i české děti z polského Zelowa. Dětem z ČCE, které v některých menších sborech nenacházejí příliš mnoho svých vrstevníků, dávají naopak tyto tábory možnost pocítit a uvědomit si širší sounáležitost s celou církví a najít si kamarády i z jiných sborů.

Na práci církve s dětmi se podílí mnoho farářů, učitelů nedělních škol a jiných ochotných spolupracovníků z řad členů sborů. Jsou to právě oni, kdo se s boží pomocí podílejí na tom, že život orientovaný podle evangelia Ježíše Krista zůstává živou, srozumitelnou a lákavou alternativou i pro nové generace dětí.

(Olga Navrátilová)