Milé sestry a bratři z církví Leuenberského společenství v Rakousku!
Českobratrská evangelická církev obdržela váš "Příspěvek k porozumění mezi Českou republikou a Rakouskem". Synodní rada ho předložila synodu na jeho zasedání ve dnech 22.-25. května 2003 a synod rozhodl, že váš hlas nemá zůstat bez odezvy z naší strany.
Ve svém prohlášení s uznáním citujete náš dokument "Smíření mezi Čechy a Němci". Když jej synod naší církve před téměř deseti roky přijal, vedla nás tatáž pohnutka, kterou nacházíme ve vašem "Příspěvku": oslovit v prvé řadě vlastní spoluobčany, předložit hodnocení minulých událostí z jiného pohledu, než jaký sdílí většina či jaký je předsudečně tradován jako nesporný. Vyrovnávat se s minulostí bez sebeospravedlňování a vyznat vlastní konkrétní vinu je specifickým úkolem církví; tento úkol si stěží mohou uložit politické strany či jiná uskupení usilující o přízeň lidí.
Pakliže církve v kritických momentech dějin podlehly falešným idejím a argumentům, vyznáváme to jako hřích a pohoršení tomuto světu. Je to vina o to větší, že nikdy nechyběly hlasy těch Kristových svědků, kteří ve víru doby neztratili pevnou půdu pod nohama, dobře rozpoznali hrozící nebezpečí a varovali před ním. Vděčně vzpomínáme na politickou jasnozřivost Karla Bartha i na nonkonformní postoje německé Vyznávající církve. Na české straně pak mimo jiné na Emanuela Rádla, který ve 20. letech minulého století varoval před českou národní netolerancí vůči českým Němcům a o několik let později i před nebezpečnými ideologickými základy německého národního socialismu. Připomínáme Přemysla Pittra, který je hoden pozornosti naší i vaší: Po Hitlerově nástupu k moci a zvláště po Anschlussu Rakouska byl totiž zdrcen poznáním, kolik dobrých lidí se dalo oslnit "Hitlerovým novým pořádkem" a vyvodil z toho, že německá duše churaví a potřebuje více pochopení pro své bolesti, přičemž nenávist rozsévaná proti Němcům jen posiluje její blud. Když pak na jaře 1938 procestoval "horkou půdu své vlasti", kritizoval jak nemoudrá nařízení československé správy, kterými často naháněla vodu na mlýn nacistické propagandě, tak nedostatečnou podporu statečným menšinovým demokratickým silám německého obyvatelstva. Napsal pak ve své reportáži: "[...] spravedlnost [nám] přikazuje uznat jejich práva, mít pro ně porozumění a dojít ke smíření [...]". Současně ovšem vyžadoval nekompromisní duchovní boj s nacismem. Uznával, že Češi vedení prezidentem Benešem hájí proti sudetoněmeckým nacistům všelidské hodnoty, přece však jeho citlivému zraku neuniklo, že český národ ve svém odporu proti hitlerismu sám začal propadat nenávisti. Propast nevůle a animozity věstila Pittrovi neodvratitelnou katastrofu a tázal se: "Je můj národ schopný nést poselství míru a bratrství i za cenu obětí?"
"Poselství míru a bratrství" zůstalo po válce až na výjimky opomenuto, naopak zvítězila touha oplatit ponížení, pomstít popravené a umučené a "při té příležitosti" jednou pro vždy vyřešit svůj "mnohasetletý problém" soužití s Němci. Tím se náš stát připravil o sympatie a respekt, jimž se jako demokratická země a útočiště pronásledovaných v meziválečné době těšil. Zatížili jsme se vinou. S velkým zpožděním a jen rozpačitě se v našem národě i v našich církvích probouzí vědomí této viny.
Dekrety prezidenta republiky (tzv. "Benešovy dekrety") týkající se německého a maďarského obyvatelstva našich zemí, které se nyní staly hlavním předmětem sporu mezi naším a vaším státem a jimž proto věnujete podstatnou část svého "Příspěvku", vznikaly pod vlivem hněvu a touhy po odplatě. Chápeme, že většinou Čechů byly ve své době přijaty se zadostiučiněním jako akt spravedlnosti za krutosti páchané na obyvatelích Československa ve jménu německého národa. Již svou dikcí však tyto dokumenty prozrazují vášně válečné a zejména poválečné doby a jsou pro nás nešťastným dědictvím, kterého bychom se chtěli zbavit. Je pro nás nepřijatelné, že sama etnická příslušnost je v nich předjímána jako zločin a "Němci a Maďaři" jsou opakovaně stavěni do jedné roviny se "zrádci a nepřáteli". Naše politická reprezentace se od těchto pro nás nepotřebných, "vyhaslých", a překážejících dokumentů nedistancovala, možná i proto, že hlasů volajících z naší země po jejich zrušení není mnoho; obojího litujeme. Zároveň jsme přesvědčeni, že tlak ze zahraničí na naši vládu tento potřebný krok ještě ztěžuje.
Domníváme se, že tíživé dědictví rozbitých vztahů mezi někdejšími německými a českými obyvateli našich zemí zdaleka přesahuje právní stránku "Benešových dekretů". Slova z dopisu sudetského Němce mluví i za nás: "Nach all dem was von beiden Seiten geschehen ist, wird der Frieden zwischen uns nicht von Juristen ausgeklügelt werden, sondern er wird ein existenzielles Wagnis sein. Möge Gott geben, dass wir nach soviel schlechten Wagnissen auch einmal noch das Gute wagen dürfen!"
Jsme vám upřímně vděčni za práci, kterou jste věnovali vztahům se svým severním sousedem, a za konkrétní příspěvek, jímž jste debatu o vyrovnání s minulostí usměrnili do věcnější polohy.
Přijměte naše ujištění, že s vámi sdílíme jak vyznání vin, tak i touhu po smíření skrze Krista, pro jehož prolitou krev nejsme cizinci a přistěhovalci, máme právo Božího lidu a patříme k Boží rodině. Tento důraz chceme nést spolu s vámi jak do vzájemného soužití našich sousedních zemí, tak do soužití evropských národů i národů celého světa. V tom smyslu jsme připraveni prohlubovat naše vztahy na všech rovinách i při spolupráci na různých projektech, nejen v oblasti pohraničí. Na to se upřímně těšíme.
S bratrským pozdravem a s přáním Božího pokoje
Synodní rada ČCE, podpisy