Bible kralická - Ž 89

Ž 89,1 (9,1) Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. (9,2) O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Ž 89,2 (9,3) Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Ž 89,3 (9,4) Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
Ž 89,4 (9,5) Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
Ž 89,5 (9,6) Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Ž 89,6 (9,7) Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Ž 89,7 (9,8) Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
Ž 89,8 (9,9) Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Ž 89,9 (9,10) Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Ž 89,10 (9,11) Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Ž 89,11 (9,12) Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Ž 89,12 (9,13) Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Ž 89,13 (9,14) Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Ž 89,14 (9,15) Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Ž 89,15 (9,16) Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Ž 89,16 (9,17) Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
Ž 89,17 (9,18) Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Ž 89,18 (9,19) Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Ž 89,19 (9,20) Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Ž 89,20 (9,21) Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Ž 89,21 (9,22) A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Ž 89,22 (9,23) Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Ž 89,23 (9,24) Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Ž 89,24 (9,25) Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Ž 89,25 (9,26) A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Ž 89,26 (9,27) On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Ž 89,27 (9,28) Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Ž 89,28 (9,29) Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Ž 89,29 (9,30) Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Ž 89,30 (9,31) Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Ž 89,31 (9,32) Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
Ž 89,32 (9,33) Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
Ž 89,33 (9,34) Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Ž 89,34 (9,35) Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
Ž 89,35 (9,36) Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Ž 89,36 (9,37) Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Ž 89,37 (9,38) Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Ž 89,38 (9,39) Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Ž 89,39 (9,40) Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Ž 89,40 (9,41) Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Ž 89,41 (9,42) Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Ž 89,42 (9,43) Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Ž 89,43 (9,44) Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Ž 89,44 (9,45) Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Ž 89,45 (9,46) Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
Ž 89,46 (9,47) Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Ž 89,47 (9,48) Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Ž 89,48 (9,49) Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
Ž 89,49 (9,50) Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Ž 89,50 (9,51) Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Ž 89,51 (9,52) Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
Ž 89,52 (9,53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.