Bible kralická - Ž 64
Ž 64,1 (4,1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (4,2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.
Ž 64,2 (4,3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,
Ž 64,3 (4,4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.
Ž 64,4 (4,5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.
Ž 64,5 (4,6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?
Ž 64,6 (4,7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.
Ž 64,7 (4,8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.
Ž 64,8 (4,9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.
Ž 64,9 (4,10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.
Ž 64,10 (4,11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.
