Bible kralická - Ž 49
Ž 49,1 (9,1) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (9,2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Ž 49,2 (9,3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Ž 49,3 (9,4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ž 49,4 (9,5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Ž 49,5 (9,6) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Ž 49,6 (9,7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ž 49,7 (9,8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ž 49,8 (9,9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Ž 49,9 (9,10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Ž 49,10 (9,11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Ž 49,11 (9,12) Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Ž 49,12 (9,13) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Ž 49,13 (9,14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
Ž 49,14 (9,15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
Ž 49,15 (9,16) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
Ž 49,16 (9,17) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ž 49,17 (9,18) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Ž 49,18 (9,19) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Ž 49,19 (9,20) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Ž 49,20 (9,21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
