Bible kralická - Ž 39

Ž 39,1 (9,1) Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. (9,2) Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
Ž 39,2 (9,3) Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
Ž 39,3 (9,4) Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
Ž 39,4 (9,5) Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
Ž 39,5 (9,6) Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
Ž 39,6 (9,7) Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
Ž 39,7 (9,8) Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
Ž 39,8 (9,9) A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
Ž 39,9 (9,10) Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
Ž 39,10 (9,11) Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
Ž 39,11 (9,12) Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
Ž 39,12 (9,13) Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
Ž 39,13 (9,14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.