Bible kralická - Ž 22
Ž 22,1 (2,1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (2,2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Ž 22,2 (2,3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Ž 22,3 (2,4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Ž 22,4 (2,5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Ž 22,5 (2,6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ž 22,6 (2,7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Ž 22,7 (2,8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Ž 22,8 (2,9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Ž 22,9 (2,10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Ž 22,10 (2,11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Ž 22,11 (2,12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ž 22,12 (2,13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Ž 22,13 (2,14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ž 22,14 (2,15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Ž 22,15 (2,16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ž 22,16 (2,17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Ž 22,17 (2,18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Ž 22,18 (2,19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ž 22,19 (2,20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Ž 22,20 (2,21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Ž 22,21 (2,22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Ž 22,22 (2,23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Ž 22,23 (2,24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Ž 22,24 (2,25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Ž 22,25 (2,26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Ž 22,26 (2,27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Ž 22,27 (2,28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Ž 22,28 (2,29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Ž 22,29 (2,30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Ž 22,30 (2,31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Ž 22,31 (2,32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
