Bible kralická - Ž 142
Ž 142,1 (2,1) Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. (2,2) Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
Ž 142,2 (2,3) Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
Ž 142,3 (2,4) Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
Ž 142,4 (2,5) Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
Ž 142,5 (2,6) K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.
Ž 142,6 (2,7) Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.
Ž 142,7 (2,8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.
