Bible kralická - Ž 106
Ž 106,1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Ž 106,2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Ž 106,3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Ž 106,4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Ž 106,5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
Ž 106,6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Ž 106,7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Ž 106,8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Ž 106,9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
Ž 106,10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
Ž 106,11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Ž 106,12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Ž 106,13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Ž 106,14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
Ž 106,15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Ž 106,16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Ž 106,17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Ž 106,18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
Ž 106,19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Ž 106,20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
Ž 106,21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Ž 106,22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Ž 106,23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Ž 106,24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Ž 106,25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
Ž 106,26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Ž 106,27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
Ž 106,28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Ž 106,29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
Ž 106,30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Ž 106,31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
Ž 106,32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Ž 106,33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
Ž 106,34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Ž 106,35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
Ž 106,36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
Ž 106,37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Ž 106,38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
Ž 106,39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
Ž 106,40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Ž 106,41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Ž 106,42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
Ž 106,43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Ž 106,44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Ž 106,45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
Ž 106,46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
Ž 106,47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Ž 106,48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
