Bible kralická - Mk 5,1-20
Mk 5,1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
Mk 5,2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
Mk 5,3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
Mk 5,4 Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
Mk 5,5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
Mk 5,6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
Mk 5,7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
Mk 5,8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
Mk 5,9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
Mk 5,10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
Mk 5,11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
Mk 5,12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
Mk 5,13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
Mk 5,14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
Mk 5,15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
Mk 5,16 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
Mk 5,17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
Mk 5,18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
Mk 5,19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
Mk 5,20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
